Fenomén Brno

Zuzana Fuksová: Praha není Brno

2. 9. 2019

Praha není Brno – a naopak. Ekonomičtí migranti neprchají z Brna do Prahy v loďkách, ale ve žlutém autobusu. Většinou mají s sebou jen představy o městě plném vernisáží, ekonomických příležitostí; o místu, kde se natáčí Blade a ve kterém se neumírá v LDN, ale poeticky padá z Karlova mostu.

 

Praha – láska na první koriandr

Brno se dá definovat i tím, co není. Vymezením vůči „matičce s drápy“. První kontaktáž s Prahou byla alespoň pro mě sladká: našla jsem tam na rozdíl od Brna tolik opěvované farmářské trhy a koriandr i jinde než v Makru. V  jednom momentě se tu odehrávalo hned několik omračujících akcí a tzv. umča. Až časem jako ve všem nastalo vystřízlivění: farmářské trhy jsou takový nafintěnější Zelňák, kde se fialový salát jmenuje radiccio.

 

Lidé na hlavním nádraží Brňané na hlavním nádraží Foto Standa Biler

Meanwhile in Brno

Koriandr se v průběhu pěti let, kdy jsem z rodného města pryč v Praze, která je podle bývalého primátora Onderky nikoli městem, nýbrž krajem, dostal i do několika uvědomělejších obchodů v Brně-střed. Kultury je v Brně tak akorát a nemusí se Vám motat hlava nad tím, co všechno nestihnete. O Brně zbožně hovoří v pražských marketingových agenturách jako o exotickém místě, kde vládne „čurina“ a autenticita – a řeknou vám to s přízvukem odposlechnutým v Dědictví.

Gastrozážitky v Brně? Foto Jana Plavec

Tohle město není pro egomany

Brnel – město pro ty, kteří už nemají tak velikášské představy o tom, co všechno v životě stihnou a dokážou. Brno jako průměrnost v nejlepším smyslu toho slova – je tak akorát. Kdyby bylo člověkem, nesnaží se dostat do klubu Mensa, ale v klidu si dá špagety v univerzitní menze.

Kurňa, ono se to mění!

Brno posledních let vnímám spíše jako euforický turista: oceňuji kontroverzní sochy, kavárny, které se dají obšlápnout za hodinku všechny i když kulháte a pomalejší pohyb po městě – šontačku. Nevím, jestli je to jen idealizací související s občasným pobytem v B., ale lidi mi tu vždy přijdou rozšafnější, sdílnější, ale zase ne tolik jako na Balkáně /k střelbě dojde málokdy/. Brňané jsou komickou odpovědí na Pražany aka české Němce.

Městská hromadná doprava Foto Standa Biler

Co se v Brně naučíš, jinde nepoužiješ

„Člověk“ zvládne nasát topos Brna natolik, že se mu pod kůži vryjí vzdálenosti – např. ví, že v rámci Brna-střed všude dojde do 15, ne-li méně minut. To se pak šeredně spálí, když s tímto biorytmem pod kůží pochoduje někam na Můstku. V Brně je milé a současně otravné, že všechny znáte – i v případě, že nechcete. Kámen tu drbe cihlu.  Je to trošku jako mezi gangstery v seriálu The Wire – nemusíte se ani namáhat a už víte podrobnosti ze života bližního skoro dříve, než se stanou. V tomto ohledu je Praha úlevná, plná lidí, kteří působí méně zúčastněně a chladněji – možná je to výsledek zvyku v chladném metru čelit nástrahám a lapkům.

Duplikace Brna

Snad jen pražská Letná svou velikostí i strukturou připomíná centrum Brna: jsou tu koncentrované služby a dokonce tu ještě přežívají oldschoolové cukrárny a opravny oděvů, jejichž majitelé ale asi už tuší, že s nimi zaniknou. Letnou zaplňují hřejivějším temperamentem právě opravdoví i takzvaní migranti – vietnamští obchodníci, jejichž děti budou mít na rozdíl od našich dostudovanou ekonomku, a moravští absolventi uměleckých škol.

Ilustrační foto Na šalinu Foto Standa Biler

Ti posledně jmenovaní investují nadpoloviční část svého příjmu plynoucího většinou z práce v korporátech, aby byli blízko „Příležitosti“ – a v bílých teniskách s čepicí naraženou za každého počasí (i v zateplené místnosti) na hlavě mohli pít sójové latté a avokádový chlebíček. V průběhu let ovšem tyto pochoutky přivezli zpět do Brna zpětní migranti, kteří se tam vracejí krabím pohybem – na začátku středního věku totiž zjistíte, že místo radiccia za 80 korun si na Zelňáku můžete koupit dva, ba možná tři hlávkové saláty, místo předraženého nájmu na Letné si pořídíte hypinu v Boskovicích, kde bydlí i váš psycholog /tak moc je to cool/ a v odcizené práci lze už pracovat i tam. Takže nač se stěhovat? Jak zpívají MGMT – je time to pretend, ale o čem už nezpívají, je to, že ten musí někdy skončit.

Vystudovala Vysokou školu života na Masarykově Univerzitě, tvoří polovinu nejúspěšnější brněnské kapely Čoko Voko, moderuje pořad Buchty na Radiu Wave a tamtéž komentuje v pořadu Prolomit vlny. Část svého života strávila v Praze, kde provozovala kavárnu pro brněnské náplavy, aby se nakonec usadila v Obřanech, které se systematicky snaží pozvednout na hip čtvrť.

Zuzana Fuksová to s Brnem nevzdává

Krev není voda – musím zpět!

Za léta ve vyhnanství si Brňan své rodiště nalakuje na růžovo, což se v mém případě vždy trochu napraví na Hlavním nádraží, které připomíná Temešvár. A pak už jen zbývá vybalit kufry a zavolat kamarádům. Návrat ztraceného občana. Protože tady vždy bude někdo vědět o někom, kdo se zrovna rozvedl a pronajímá byt. Brno je pro mě hlavně město s jednoduchou logistikou a bohatým sociálním kapitálem, ve kterém vám s trochou životního štěstí (rozuměj uvadajících ambicí – no a co) zbyde díky bohu trochu času na bezcílné pochůzky, pomluvy a možná i výrobu humorů – proto se všichni ptají, co se Brňanům sype do jídla.

Sdílejte článek Zuzany Fuksové a MAKE OBŘANY GREAT AGAIN