Jak se dá Brno poslouchat?

Brno 14. 2. 2022

Není audioguide jako audioguide. TIC BRNO přistupuje k průvodcovství odlišně. Nezaměřuje se na atraktivní a notoricky známá místa. Netvoří jenom pro turisty, ale spíše pro místní. A ani nechce bořit rekordy v návštěvnosti památek. Tento neotřelý a autentický přístup, který přišel do Brna s nástupem Jany Janulíkové na pozici ředitelky TIC BRNO, má další zajímavý výstup – v roce 2021 začala vznikat poslechová mapa. Audioprůvodce, který není úplně tak průvodcem, jako spíš sdílejícím, emotivním a barvitým vyprávěním. Na projekt Poslouchejte Brno jsme se zeptali Terezy Uřičářové z TIC BRNO, která má na starost jeho produkci.

Terezo, proč “Poslouchejte Brno”?

Vystihuje to nejlépe to, co po lidech chceme. Zaposlouchat se. Audioguide, poslechová mapa, to vše jsou jen slova, kterými se snažíme přiblížit, o co jde.

Mnozí z nás zažili vyprávění svých babiček, rodičů či kamarádů o tom, kde dřív stál koloniál, kde pracovali nebo chodili na diskotéku – to, co tato vyprávění spojuje a činí je atraktivními, je osobní vklad, autenticita výpovědi a zaujetí pro věc. U běžných turistických průvodců většinou nezažijete takové věci, jako když vám o nich řekne místní člověk. Lidé, kteří mají vztah k určitému místu, dokáží zachytit a popsat, čím je to místo jedinečné. Vidí to z úplně jiného úhlu, než když se tudy jako turisté projdeme my. S tímto na mysli jsme se rozhodli přinést kousek Brna do vašeho obýváku. Propojit poslech, fotografie místa a text a dát vám možnost vydat se tam pak a podívat se na něj jinýma očima, prožít ho na vlastní kůži.

V kterém rozhovoru máš pocit, že se podařilo nejlépe zachytit dojem z místa?

Nejvíc jsem to cítila u Bystrce s Petrem Vášou, který je básník – a možná je to právě tím, že dokáže krasně ovládnout slovo a navodit jím tu pravou atmosféru. V rozhovoru se objevují jeho vzpomínky z dětství a to bylo tak srdečné a ryzí, že v tom úplně cítím ducha toho místa. Druhá taková zkušenost byla s Františkem Navrátilem, který mluvil o svém dětství v Navrátilově sanatoriu, svém otci a nevlastním dědečkovi. Sálá z toho taková prvorepubliková, městská, buržoazní atmosféra.

Pro spoustu lidí mohou být zábavné rozhovory s ekologem Vilémem Jurkem. Zmiňuje místa, která jsou takovými ostrůvky zeleně ve městě. Taky poukazuje na různé přírodní úkazy, kterých si člověk běžně ani nevšimne, ačkoliv kolem nich denně chodí. Jeho povídání vás může taky inspirovat k výletům na hranice města, jako je třeba ptačí ráj a bažina v Brně-Jih.

Je v mapě místo, kam se člověk normálně nedostane?

Ano, třeba slévárna UXA, kam není možné se podívat, protože je tam provoz a je to nebezpečné. Je to místo, které mělo pro mě nejsilnější genius loci a to ze všech míst, která jsem v rámci tohoto projektu navštívila. Všechno je tam černé, špinavé a dramatické, až barokní a svým způsobem krásné. Ve slévárně je velký hluk, a proto jsme do nahrávky chtěli dát velké množství zvuků, které se tam objevují. Druhý typický faktor jsou upracovaní tvrdí lidi, kteří zpracovávají tvrdý kov. Proto vyprávění doprovázejí i fotografie, které přibližují, jak to uvnitř vypadá. Fotografie mimochodem najdete u všech nahrávek, abyste si mohli dopřát i vizuální zážitek a propojit si více dojmů.

Jak se liší natáčení na začátku projektu a nyní?

Je to úplně jiné, člověk získává hlavně zkušenosti o tom, co by mohlo být zajímavé pro posluchače. Co mi přijde na těch rozhovorech vždy vzrušující a nové, je to, že nikdy dopředu nevím, co mi mluvčí řeknou. Nejedná se totiž o čtený text, ale o autentickou výpověď těch lidí i s různými přeřeky, a to je na tom to napínavé. Nejde taky o přesný historický výklad, ti lidé nejsou profíci, nejsou to herci ani historici. Fakta, o kterých hovoří, by měli mít ověřená, ale v rozhovorech se objevují především jejich subjektivní pocity a to je to, co chceme – aby předali svoji lásku a emoci posluchači.

Zajímá vás, jaké další nahrávky v audioprůvodci najdete? Je mezi nimi i místo, kde bydlíte, nebo které znáte?

Tak Poslouchejte Brno!