Mahenovo divadlo a Leoš Janáček

Tady proběhly světové premiéry Janáčkových oper.

Dnešní Mahenovo divadlo bylo původně německou scénou vystavěnou v letech 1882–83 podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera ml. a Hermanna Helmera. Do světových dějin se zapsalo jako první divadlo v Evropě vybavené elektrickým světlem. V roce 1919 budovu převzalo české Národní divadlo v Brně, které mělo do té doby sídlo v upravených prostorách hostince a tanečního sálu na rohu ulice Veveří.

V roce 1921 zde byla poprvé uvedena Káťa Kabanová a roku 1924 Příhody lišky Bystroušky. O rok později následovala Šárka, v roce 1926 Věc Makropulos a dva roky po skladatelově smrti jeho poslední opera Z mrtvého domu.

Kromě posledně jmenované dirigoval všechny premiéry šéf opery František Neumann a režíroval Ota Zítek. Na této scéně byly prováděny i Janáčkovy orchestrální skladby, například zde poprvé zazněla rapsodie Taras Bulba. Dne 15. srpna 1928 se zde také brněnská veřejnost se skladatelem rozloučila.

V této budově se odehrály i další slavné světové premiéry, například v roce 1935 opera Bohuslava Martinů Hry o Marii a v roce 1938 balet Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie.

Dnes je Mahenovo divadlo sídlem činoherního souboru Národního divadla Brno, zatímco soubory Janáčkovy opery a Baletu NdB hrají především v novější budově Janáčkova divadla, v níž je dnes Mistrovo dílo stálou součástí repertoáru.