TO JE BRNO; Kateřina Tučková: Po stopách industriální historie

20. 12. 2019

Turistická sezóna 2020 bude v Brně věnovaná industriálu, a to nejen architektuře ale i brněnským příběhům tohoto období. Ještě to možná nevíte, ale máte se skutečně na co těšit. Abychom vás naladili, zveřejňujeme kapitolu Po stopách industriální minulosti z pera fenomenální brněnské spisovatelky Kateřiny Tučkové, která vyšla v autentickém průvodci TO JE BRNO v roce 2017. Jedna z chystaných tematických novinek v příštím roce bude vydání třetího dílu TO JE BRNO, který bude o brněnském industriálu celý.

Továrna Maxe Kohna a Tugendhatových (Vlhká 21)

Továrna na výrobu soukenného a vlněného zboží na ulici Vlhké, kterou v roce 1870 založil Max Kohn, byla od roku 1908 spravována Emilem Tugendhatem a posléze jeho syny, Hansem a Fritzem, jenž podle návrhu slavného architekta Miese van der Rohe nechal postavit moderní funkcionalistickou vilu, která je dnes zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO. Přestože židovští majitelé továrny přežili holocaust, byl jim po válce zabaven všechen majetek a továrna se stala součástí n. p. Mosilana. Socialistické hospodaření a divoká privatizace nakonec výrobu zlikvidovaly.

Továrna a vila Schoellerových (Cejl 50/52)

Rozvoj textilního průmyslu na konci 18. století do Brna přilákal i významné evropské průmyslníky. Mezi ně patřila rodina Schoellerových z německého Dürenu, jejíž členové zde v roce 1818 založili pobočku své firmy – velkou továrnu na zpracování vlny na ulici Cejl, u níž si nechali vystavět honosné rodinné sídlo. Během II. světové války se přiklonili k národnímu socialismu a Philip Alois, tehdejší hlava brněnského rodu, získal dokonce v nacistickém Německu řadu vysokých politických funkcí. Proto se rodina na jaře 1945 přesunula do Vídně a jejich továrna i vila připadly posléze jako konfiskát republice.

Spolkový dům (Spolková 8)

Architektonicky zajímavý komplex kulturního domu na ulici Spolkové byl v roce 1897 v centru tovární čtvrti Cejl vystavěn jako místo setkávání českého dělnictva. Brzy se stal i významným politickým centrem, když zde přednášel Josef Hybeš nebo tu došlo k založení brněnské sociální demokracie. V krásné zahradě s vyhlášeným hostincem se scházeli i levicově orientovaní umělci z okruhu Devětsilu, později sloužil jako místo zábavy a tance, v němž mnozí zažili své první prodloužené. V 90. letech zde sídlil klub Harlem a THC. Polozapomenutá stavba je dnes kvůli nezájmu majitele v zuboženém stavu.

Pavlačové domy (Bratislavská)

V oblasti Cejlu vyrostly během 19. století pavlačové domy postavené pro dělníky pracující v okolních textilkách – pro české, německé i židovské. Právě v nich zněl kdysi hantec, specifický brněnský dialekt užívaný nižšími sociálními vrstvami, který vznikl kombinací češtiny, němčiny a jidiš. Malé místnosti často obývaly početné rodiny, sdílející na patře společné sociální zařízení. Jediný zdroj pitné vody byl ve dvoře. Už v roce 1907 psaly brněnské noviny Volksfreund o katastrofálních hygienických podmínkách, které v nich panují – o epidemiích střevního kataru, které v kombinaci s tuberkulózou, jíž mnozí dělníci kvůli prašnému prostředí v továrnách trpěli, zapříčiňuje vysokou úmrtnost tamních obyvatel.

Uměleckoprůmyslové muzeum (Husova 14)

Koncem 19. století bylo Brno klíčovou evropskou textilní mocností a majitelé místních továren byli vlivní a bohatí. To, co při svém podnikání získali, ale chtěli městu i vrátit – nehledě na svůj původ či vyznání se semkli v Moravském průmyslovém spolku, který podporoval společenské a kulturní aktivity, jako byla například výstavba nového neorenesančního Uměleckoprůmyslového muzea navrženého Johannem Georgem Schönem. Kromě financování jeho výstavby shromáždili i unikátní exponáty, které měly sloužit k poučení i zábavě moravského lidu. Mezi českými, německými i židovskými donátory svou štědrostí vynikal Theodor Offermann.

Köffilerova manufaktura a Šmálka (Lidická, Mezírka)

Historie brněnského textilnictví sahá do půli 18. století, kdy J. L. Köffiller v místech dnešního hotelu Slovan založil první manufakturu. Podnik i s přilehlou dělnickou kolonií převzal po jeho krachu Heinrich Schmal – podle něj se pak oblast nazývala Šmálka. V roce 1870 se tu narodil slavný architekt Adolf Loos.

Textilní škola na ulici Francouzské č. 101

Úspěchy textilního průmyslu podnítily majitele továren zabývat se vzděláním svých pracovníků. Rozhodli se zřídit školu, která vychovávala ředitele, mistry i specializované dělníky a která se brzy stala nejdůležitějším vzdělávacím centrem pro textilní průmysl v Rakousku-Uhersku.

Vlněna a Mosilana (Přízova, Špitálka)

Po II. světové válce byly všechny brněnské továrny znárodněny. Nástupními podniky se staly n. p. Vlněna, s centrem v Neumarkově továrně s krásným Bochnerovým palácem u Dornychu, a n. p. Mosilana rozkládající se mezi Křenovou a Radlasem. Textilnictví v Brně však v 90. letech vlivem divoké privatizace téměř zaniklo.

Kapitola Po stopách industriální historie vyšla v autentickém průvodci TO JE BRNO. Průvodce je i s druhým dílem k dostání na DarkyzBrna.cz

Fenomén je dílem konkrétního autora, nevyjadřuje oficiální stanovisko města Brna ani TIC BRNO.