Orloj s koulemi oslaví v Brně 10 let

17.  září 2020 (Jan Gerych)

Už 10 let humory nenechají niť suchou na brněnském časostroji. A když později sprosťáci objevili na Joštově jezdecké soše podhledový penis, začalo se o Brněnských říkat, že jsou… No, však víte. Je to samozřejmě nesmysl a může to tak vypadat jen, když neznáte souvislosti. Ve skutečnosti jsou totiž Brňáci posedlí koulemi.

V roce 2010 byla slavnostně odhalena první „Socha pro Brno“ – „multifunkční hodinový stroj“ vulgo „brněnský orloj“, „dildo“ atd. Černá skulptura tvaru projektilu odkazuje na úspěšnou obranu města před Švédy koncem Třicetileté války a přirozeně způsobila, dodnes působí, značnou kontroverzi. Plastika se po částech otáčí kolem své osy, jednou za hodinu zazvoní a tím má určovat čas. Málokdo se v tom však vyzná, pročež se její hlavní devízou (spolu s nepopiratelným sexy lookem) stalo každodenní vypuzení skleněné koule. Skleněnka vždy v 11.00 vypadne jedním ze čtyř otvorů a kdo má štěstí, získá originální suvenýr. I když o štěstí to moc není, spíš o trpělivosti a času. V tom vyniká jistá skupina místních, kteří jsou posedlí postáváním na Svoboďáku s rukou zabořenou po rameno do časostroje. Seznamte se s „kuličkovou mafií“.

Snad nejvýraznější brněnská stavba 21. století, která uvádí znalce architektury do rozpaků, je nejlepší klub v republice Sono Centrum. Nejlepší ve vybavení, prostoru a akustice. Taky zázemí pro umělce má dokonalé. Kdyby přijeli Rolling Stones, chroptěli by blahem. Leč zatím nepřijeli, takže se Sono spíše než hudbou zapsalo do tváře města svojí kulovou formou. Budovu totiž tvoří dvě rozevírající se křídla, mezi nimiž levituje obří koule – neodvratně asociující hvězdu smrti ze Star Wars.

Letošní rok se nese ve znamení velkých koulí valících se městem. Začalo to na Kraví hoře, kde brněnská hvězdárna a planetárium deponovala nejprve nafukovací model Měsíce, následovaný Zemí. Každý Brňan se tam poté vyfotil a pochlubil se na sociálních sítích. S nasvětleným měsícem v noci, se Zemí za dne. Dalo by se čekat, že až se u koulí vyfotí všichni, skončí to. Místo toho se zápalem pro koule nakazili i přespolní, Brno se začalo plnit sférickými turisty a až to přece jen jednou skončí, přesune se to prý do Prahy. Brno však rozhodně nemusí tesknit, tady jen převzal štafetu Mendel.

Johann Gregor Mendel vstoupil do historie svými pokusy s kuličkami úplně malinkatými – s hrášky. Pozoroval jejich generační obměny, až z toho dokázal formulovat zákony dědičnosti. Za dva roky bude Mendel slavit dvousté výročí narození, takže se vyrobil obří nafukovací hrášek (ne nepodobný již zmíněnému Měsíci a Zemi), jenž se povaluje různě po městě.

Není to první koule s Mendlem spojená. Legendárnímu protogenetikovi totiž už jednu sestrojil místní pivovar. V roce 2013 vznikl po líté studentské ideové soutěži pomník pivu ze Starého Brna, resp. geniálnímu vědci zvaný Pulihrášek. Mladí umělci v soutěži „Objekt ze skla pro Brno“ představili veřejnosti své vize pomníků sestrojených z půllitrů a s velkým náskokem zvítězil ten, který navrhl zeleně prosvícenou skleněnou kouli. Dodnes ji lidé obdivují na plácku u kláštera, kde Mendel působil. Škoda jen, že se občas nedá narvat do myčky.

Další historická postava spjatá s Brnem a koulí je páter Martin Středa. Při již zmíněném švédském obléhání patřil k náboženským a morálním autoritám obránců. Působil jako rektor jezuitské koleje, který prozíravě nechal své studenty včas vojensky vycvičit, a když šlo do tuhého, posílili nevelkou posádku. O Středovi se traduje příběh, že zastavil poslední vypálenou švédskou dělovou kouli, a ta mu následně zastavila u nohou. Jeho pomník odhalený v létě před kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který se usilovně snaží zachytit skutečnou podobu pátera, o jehož vzhledu máme jen kusé a protichůdné informace, tak doplňuje oblíbený motiv koule ležící u nohou.

Zůstaňme ještě u pamětihodného švédského obléhání, narazíme tam na další kulatou legendu. Dobyvatele tehdy vedl generál Torstenson, jenž se těšil pověsti obávaného vojevůdce. Některé báchorky Torstensonovi dokonce přisuzovaly neporazitelnost. Neporazitelnost, kterou může porazit jedině tajemná, čarovná černá koule. V brněnském podzemí se ji snažili sestrojit alchymisté, ale že neuspěli, jsou zakletí a musí v tom pokračovat dodnes. Když si nastudujete program Labyrintu pod Zelným trhem, můžete se toho mystického rituálu zúčastnit každoročně na Den Brna. Torstensona nakonec nedostala žádná brněnská koule, ale nemoc králů dna. Jeho působení v Brně, resp. před Brnem však bezpochyby poznamenalo natrvalo místní kulturu.

Bez černé koule totiž nezbylo Brněnským než se uchýlit k fintě. Pověst praví, že jednoho dne se Torstenson rozhodl dobýt město do pravého poledne, jinak že obléhání vzdá. Měšťané se o rozhodnutí doslechli, a když už jim v obraně skutečně teklo do bot, na Petrově neváhali poledne odbít už v 11. Torstenson se napálil a odtáhl. Od té doby je pro Brno jedenáctka šťastné číslo, na Petrově i nadále bijí poledne v 11 a taky dnešní časostroj chrlí kulky právě hodinu před 12. Není tak smutnějšího pohledu než na poloinformované turisty, kteří přešlapují u černého pilíře ještě 5 minut po 12. a naivně si myslí, že má snad orloj jen chvíli zpoždění.

Rozhodnete-li se 18. září oslavit 10. výročí „černého falu ze Svoboďáku“ jubilejní skleněnou koulí, radši si přivstaňte a ujistěte se, že na to máte koule – bude to divoké.

Fenomén je dílem konkrétního autora (Jan Gerych), nevyjadřuje oficiální stanovisko města Brna ani TIC BRNO.