Lenka Požárová: Neobyčejná krása na obyčejných místech

16. 11. 2022 (Lenka Požárová)

Nezavedu vás ani do salónů krásy ani na výstavy. Vyhnu se muzeím i galeriím a nebudou to ani spanilé funkcionalistické vily, nově otevřené uhrančivé podzemí nebo muraly na fasádách Bronxu. I přes tento zúžený výběr se dá v Brně očumovat nádhera a vzdychat nad detaily. To vše přitom na veřejně dostupných místech jako jsou zastávky MHD, v kostele, zbourané fabrice či na poště. Dávám v plac desítku svých oblíbených míst, kde si užijete architekturu a design ve veřejném prostoru, k tomu v drtivé většině s volným vstupem.

MHD

Jízda městskou hromadnou dopravou nemusí být nutně nudná. Dopravní podnik města Brna o tom ví své. Na několika zastávkách nechal pomalovat prázdné zdi a přiměl cestující roztáhnout koutky úst. Na konečné tramvaje č. 9 v Čertově rokli si vyhazují z kopýtka – jak jinak než – čerti. Na zastávce tramvaje č. 10 Ondrouškova se vmísila mezi cestující zvířata z nedaleké ZOO a na konečné Ečerova si na ostění pluje plejtvák obrovský v celé své 25 m životní kráse. Posledně jmenovaný úkaz je nejen krásný, ale i poučný, protože tu máte porovnání velikosti srdcí i s tím lidským. Na zastávce autobusu č. 57 a 81 Loosova, se můžete před rozmarným počasím schovat v přístřešku inspirovaném zmenšeninou Kaplického blobu a na Obilném trhu zase v památkově chráněné funkcionalistické zastávce z roku 1928 od Oskara Pořízky. Pokrokové DPMB, které si staví i své vlastní tramvaje, navíc nechalo v roce 2020 postavit v Pisárkách nádherné tramvajové depo (dkarchitekti) s obřím oknem na pozorování večerní očisty šalin, předtím než se uloží ke spánku na správnou kolej. Depu dost sluší rudá vrata na obou koncích i perforovaná fasáda k vstřebávání hluku z kolem projíždějících aut.

Poštovní pýcha a pád

Funkcionalistické budově postavené v roce 1938 jako Nádražní poštovní úřad z pera architekta Bohuslava Fuchse se dnes raději pro její omšelost většina Brňáků vyhne. Dokonce byla v anketě novin zvolena největší ostudou města. Pokud se však oprostíte od vizuálního smogu křičícího ze zdejších přepážek a odvážíte se vstoupit do nádražní pošty s nevábně občůranými venkovními rohy, naskytne se vám nevšední podívaná. Hned za vstupem se můžete pokochat neúnavným výtahem páternoster, jedním ze tří funkčních v Brně. Doporučuju zavítat do prvního patra lemovaného ladnou křivkou skleněné vstupní stěny. To hlavní, co je možné v hale z galerie obdivovat, jsou ocelové nosníky plné nýtů. V interiéru jsou přiznané a dost jim to sluší. I obkladová mozaika přepážek a chodeb je původní. Budova je rozčleněná do několika částí a v té veřejnosti nepřístupné jsem směla spatřit poštovní tunel, kterým se mezi patry posílaly pytle s roztříděnou poštou i bývalou konírnu, kam zajížděly poštovní kočáry. Dnes koňské povozy vystřídala auta a vjezd je před budovou po levé ruce, pokud z ní vycházíte. Vydejte se na obhlídku dříve, než budovu pošta opustí před plánovaným stěhováním.

Voda na kopci s výhledem

Co je tahákem koupání právě na Kraví hoře? Kromě designu rozsáhlý park a výhled na Špilberk. I když bylo koupaliště včetně slunících teras a parádních skluzavek postaveno už v roce 1975, díky rekonstrukci z roku 2004 jeho stáří nepoznáte. V kryté hale přistavěné ateliérem DRNH (jenž dělal i rekonstrukci venkovního areálu), která v roce 2005 získala hlavní cenu Grand Prix obce architektů, si užijete nejen radost z pohybu, ale pokocháte se i halou prosklenou ze tří stran. Při plavání vás tak šimrá přímo v bazénu podzimně-zimní nízké slunce. Novinkou od letošního října je i nově zbudované wellness centrum se saunami a vířivkami, z nichž některé jsou s třeskutě snovým výhledem na brněnské panorama. Tato část areálu je uvnitř zahalena do mozaiky barvy zpěněné zelené mořské vody, která kontrastuje s černými odpočívacími lehátky i černým krbem. Nechybí stěny obložené mechem, příčky ze solných cihel i louka na střešní terase. Jako fakt!

Hvězdárna coby stroj na zázraky

Ani blízké hvězdárně s planetáriem, dámě v letech, oblečené ve stříbrném perforovaném kabátku, by 68 let nikdo nehádal. Facelifting z roku 2011 v podání architektů Rudiš – Rudiš dělá divy a získal cenu Stavba roku 2012. Uvnitř vás obejme vlídný otevřený prostor, kterému vévodí výhled na severní část města a bílý interiér kombinovaný s kobaltovou modří. Důmyslná je tu nejen architektura, ale i technika sloužící v jejím nitru. Návštěvníka tu navíc nezkásnou hned u vchodu a každý si může projít celou budovou od podzemního exploratoria s mlhovinami až po střešní terasy. Jen tak. Pokud se však chcete zabořit do některého z křesílek v magickém digitáriu o průměru 17 m a nechat se vystřelit ke hvězdám, už zamiřte k pokladně. Instituce je to zcela nekonvenční a čilá stejně jako její ředitel Jiří Dušek, který má na svědomí onu proměnu z rigidní vědátorské badatelny. Před moderní částí hlídkují dvě staré pozorovatelny s kamennou podezdívkou a vyřádit se tu může drobotina u interaktivních exponátů jako je zvukovod, planetární siloměr či spektroskop.

Božský dotek

Je z betonu, má tvar kruhu a na fasádě vyrytou loďku, svíčku nebo taky pivní půllitr. Řeč je o nekonvenčním kostelu Blahoslavené Marie Restituty (jméno nese po řeholnici popravené nacisty) na sídlišti Lesná. V roce 2020 byl dokončen podle návrhu Marka Jana Štěpána, který jej měl v hledáčku už ve své diplomové práci před více jek 20 lety. O záměru postavit kostel se totiž mluví už od roku 1968 a finanční prostředky se na něj vybíraly od farníků po celé republice. Kromě toho, že se Marek netají tím, že je pro něj beton novodobým kamenem, poutavě dovede vyprávět i o tom, jak čerstvě odlitý beton voní. Strop kostela nechal osvětlit duhovými okny a nese otisky bednění, což připomíná papilární linie na bříšku prstu. Úkaz, který stojí i za přezdívkou kostela: Božský dotek. Na vrcholku přilehlé věže najdete netradiční vyhlídku na město i zvonkohru.

Kampus v Bohunicích

Zatímco uvnitř komplexu budov Masarykovy univerzity se vyučuje lékařství, přírodní vědy a sportovní disciplíny, zvenku jde brouzdat v hodinách moderní architektury. Rudá ústa vrátnice naproti obchodnímu centru Campus Square vás spolknou na jednom z konců, aby vás po projití páteřního koridoru napojujícího se na jednotlivé elegantní budovy nadité vyspělými technologiemi zase vyplivla. Když se projdete po venkovním areálu pod i mezi jednotlivými budovami, narazíte na nejrůznější umělecká díla, včetně obří tabulky periodických prvků nastříkané na dlažbě. Nepřehlédnutelná je nad silnicí rozkročená žluto-bílá budova Simulačního centra lékařské fakulty (z ateliéru AiD team), přičemž se jedná o cvičnou nemocnici s operačními sály i heliportem na střeše. Budoucí lékaři tu trénují na technologicky vymakaných figurínách, které se potí či při dušení modrají. Dohromady se sousedícími institucemi (např. CEITEC) se v případě kampusu jedná o největší vzdělávací centrum ve střední Evropě a architektonické studio A Plus za něj získalo ocenění Stavba roku 2011.

Závratné výhledy

Už sama obora Holedná s daňky v lesnaté městské části Brno Jundrov stojí za návštěvu. Koncem roku 2020 k ní přibylo 35 metrů vysoké lákadlo v podobě rozhledny (TJ Architekti). Tu ovšem nehledejte na vrcholu kopce jako já. Stojí na jejím úbočí nedaleko vstupu od hájenky a v roce 2021 byla zvolena jedničkou v anketě Rozhlednou roku. Kouzelné jsou nejen výhledy z jejího vyhlídkového prstence, ale i z místa, kdy jste pod ní na dotek. Ano, bude vás z toho pohledu bolet za krkem, ale jen tak spatříte spletitý obraz z kotvících ocelových lan. Subtilní konstrukce je průhledná včetně schodů, což mnohým výškoplachým povahám může činit potíže, zvláště pak při cestě dolů. Protože vím, o čem píšu, doporučuju po cestě nahoru dívat se před sebe a obdivovat krásu hvozdů a po cestě dolů vypnout mozek křičící na poplach, jak moc jste vysoko. Sladkou odměnou vám budiž výhled na hladinu přehrady.

Šupinatý tvor v polích

Přesto, že je letiště v Tuřanech 7,5 km z centra Brna, jízda autobusem trvá se zkrouhnutými zastávkami jen 17 minut. Mimo prázdninovou sezónu je nás v autobuse jen pět a podle upravených vlasů a šátku kolem krku tipuju osazenstvo na letištní personál. Letiště bylo zbudováno v roce 1954 a část svého života bylo využíváno jako vojenské. V roce 2006 se přistavěla pod taktovkou architektonického studia Parolli nová odletová hala a o něco později byla stejným studiem upravena i stará příletová hala, aby se s moderní stavbou – přezdívanou veřejností mravenečník, mrtvý vorvaň nebo bunkr – netloukla. Aerodynamicky tvarovanou halu tvoří ocelová konstrukce, která je potažená tenkými kovovými „šupinami“ a má oblé rohy. Nečekejte žádné nástupní rukávy přímo z nástupních bran. Do letadla se většinou projdete ve špalíru přímo po odletové ploše, protože autobusem by přesun trval déle. I když jste na druhém nejvytíženějším českém letišti, ohraničeném lány kukuřice a s výhledem na Pálavské kopce i slavkovskou Mohylu míru, zachovává si svéráznou venkovskou atmosféru. K focení haly, která získala titul Stavba roku 2007, jsem se nemohla dostat v příhodnější den, kdy ke kovovému plášti ladilo dramatické nebe.

Labyrint knihomolů

Do Moravské zemské knihovny můžete s dychtivostí přijít nasát moudro z knih, ale i kochat se architekturou od architektů z ONEX (Stavba roku 2001). Boční prosklená fasáda se klikatí stejně jako tok informací a stáhne-li si někdo ve zde umístěném kancelářském křídle oranžovou žaluzii, dost se podílí na barevné atmosféře fasády. Ta se mění v souladu s tím, co se uvnitř za zdí nachází, takže z každé strany vypadá jinak. Knižnímu archivu stačí v zadní části skromná šedá zeď a malá průduchová okna, která neposedně vybočují z linky.  Různorodost stavby si jde nejlépe ohmatat v otevřeném atriu přístupném ze druhého patra. Ve foyer si už v přízemí zalomíte krk a uvolnit ho můžete přímým pohledem ze sedmého nejvyššího patra, odkud dohlédnete na Hády i Bílou horu. Autorská čtení, filmové pondělky i šachové turnaje se tu pořádají s volným vstupem a vězte, že se v knihovně nachází i unikátní koutek šachové literatury Eduarda Lendla (dědečka tenisty Ivana Lendla) a od příštího roku má být zbudovaná knihovna Milana Kundery, který do ní věnoval soukromý archív své korespondence i kreseb.

Posmrtný život fabriky

Měla to sečteno. Legendární fabrika Zbrojovka proslulá výrobou od zbraní, přes traktory k psacím strojům, dostala likvidační výměr na celý zchátralý areál pamatující Rakousko-Uhersko. Jenže pokrokový investor se rozhodl čtyři nejméně poškozené haly ponechat a nákladnější rekonstrukcí jim vdechnout druhý život. Nová Zbrojovka má ambiciózní plány, kde se kříží kanceláře s bytovou výstavbou, ale i bohatým veřejným prostranstvím. Bývalá nářaďovna se už v roce 2019 převtělila do moderní administrativní budovy ZET.office s loftovými kanclíky. Příští rok by mělo pod taktovkou architektů z KOGAA ožít bývalé ředitelství s vrátnicí a u kotelny s drze vztyčeným komínem začalo tepat zatím improvizované náměstí, kde by se měly konat vánoční trhy. V hale bývalé kompresovny s monumentálními jeřáby se už roztočil nejeden večírek a městská část tu pořádala i židenické hody. Industriální duši místo nevypouští a loknout si jí můžete třeba v kavárně Industra, která opanuje jednu z hal.