Být hodnotitel Gourmet Brno – sen, co jsem nevěděl, že mám
Martin Váša (30. 3. 2023)
Vzpomínáte si, čím jste jako malí snili být, až vyrostete? Já barvitě. V téhle roční době, kdy se o slovo hlásí jaro (čtěte: daně), si to vybavuji ještě barvitěji. Nechtěl jsem být nikým. Pracovat bylo to poslední, po čem bych tenkrát toužil.
Svůj sen jsem měl do jisté míry domyšlený. Spočíval v tom, že kdesi v odlehlém koutu skotské vysočiny žije na středověkém zámku muž jak starý, tak bohatý a jak bohatý, tak osamělý, a ten na sklonku života uvažuje, komu odkáže všechen svůj majetek. A pak, z čista jasna, dostane geniální nápad. Z posledních sil se ještě vyhrabe ze smrtelného lože, doplouží se k psacímu stolu, se zavrzáním povytáhne šuplík a z něj vyndá polorozpadlé Zlaté stránky. Zalistuje jimi a náhodně do jednoho místa zabodne svůj zkostnatělý, bleděmodrý prst. Ten, na jehož jméno ukáže, bude dědit. Hádáte správně. To jméno bude moje. Když ovšem píšu, že byl můj sen domyšlený „do jisté míry“, mám tím na mysli, že jsem zapomněl na pár nepatrných detailů. Třeba ten, že jsem ve Zlatých stránkách nikdy vedený nebyl. Škoda. Kde já teď mohl být! Tak asi ve Skotsku, že…
Martin Váša je spisovatel a novinář. Jeho články pravidelně vycházejí v magazínech Cosmopolitan nebo Esprit Lidových novin. Pro Vogue také připravoval instagramový projekt Vogue v kuchyni, v jehož rámci zaznamenával své více (ale spíš) méně úspěšné kulinářské pokusy. Jeden z dílů byl dokonce věnovaný Mářině kuchařce, kterou vydalo TIC BRNO na základě poznámek hospodyně rodiny Leoše Janáčka. Jak je patrné i z jeho knih Dělám si to sám a Zůstane to v rodině, vztah k jídlu a gastronomii obecně má víc než kladný, třebaže podle svých slov uvaří sotva čaj.
Martin Váša
Místo toho jsem v Brně. Z hotelového okna sleduji, jak se Zelný trh probouzí do dalšího horkého červencového dne. S kapkou nadsázky by se dalo říct, že jsem tu pracovně. To se ale nikdo nesmí dozvědět. Je to tajná mise. Svým způsobem jsem agent nula, nula… Prostě nula. Mým zadavatelem není MI6, ale TIC Brno, jehož David Pokorný sehrává úlohu M. Včera mi D po stole poslal desky skýtající přísně důvěrné informace této operace, jež nese jméno Gourmet Brno. Už jste o ní slyšeli?
Brožura průvodce Gourmet Brno 2022, foto: TIC BRNO
Tak jen ve zkratce: Tenhle osvícený projekt si dává za cíl každý rok nezávisle zhodnotit gastro scénu moravské metropole a v návaznosti vydat brožuru, co lidem představí podniky hodné návštěvy. Kategorií je osm: restaurace, bistra, kavárny, cukrárny, pivnice, bary, vinárny a s sebou. Podniky do projektu nominuje jedenadvacet osobností brněnského veřejného a kulturního života i profesionálů v oboru. Nominované podniky následně hodnotí stejně početná komise složená z hodnotitelů, jako jsem já. K nestrannosti jsem se uvázal čestným prohlášením. Ne že by to bylo nutné. Jako loni, ani letos nehodlám podvádět. Co bych z toho měl? Nikdo z provozovatelů se nedozví, že právě já jsem Anton Ego. (Fyzická podoba je čistě náhodná.) (Fakt.)
Dog Pérignon pro paní pejsku Ágnes, foto: Martin Váša
S tím, že coby hodnotitel vynikám, se ovšem netajím. Aby nebyla vaše identita prozrazena, musíte působit jako kterýkoliv jiný host. Obzvlášť dobře mi šla například role návštěvníka vinárny, který se nevyzná ve víně. Částečně jistě proto, že se v něm doopravdy nevyznám. Hádám, že uspokojit klienta, který neví, co chce, je nejvyšší meta každého, kdo pracuje v gastru. A já jsem dostal víc, než jsem si objednal. Zatímco jsem si před Vicino DiVino vychutnával sklenku oranžového Coccio Marche Bianco a k ní i krátké vyprávění o původu vína, mé fence byla naservírovaná miska Dog Pérignon.
Nebeský drink ve Whiskey bar, který neexistuje, foto: Martin Váša
Vůbec nejpříjemnějším překvapením pro mě nicméně zatím byl Whiskey bar, který neexistuje. Víte, nejsem velký fanoušek skotské. (To se možná změní, jestli to s tím zámkem nakonec přece jen klapne.) Už nevím, jestli jsem to řekl já, nebo Sókratés, ale když přijde na whiskey, tak vím, že nic nevím. Co jsem ale skutečně nevěděl, že vědět potřebuju, byl fakt, že se z ní dá umíchat koktejl, který chutná jako gumoví medvídci, anebo že se dá přidat do tataráku. Obojí mě vystřelilo do chuťového nebe. Přičtěte útulný interiér, kde si připadáte zašitější než Viktor Kožený na Bahamách, a obsluhu, co by za svou profesionalitu zasloužila metál, a máte zaděláno na nové happy place.
Luxusní vejce v Eggo Break Feast Bistro, foto: Martin Váša
Ne vždycky jsem takhle padal do mdlob nadšením. Na co musíte jako hodnotitel pamatovat taky, je ono staré „sto lidí – sto chutí“. Jen proto, že si hodinovou frontu před podnikem užíváte asi jako to přiznání k dani, ještě neznamená, že pro někoho jiného nejde o předehru umocňující zážitek. Být fér je zásadní. Jediné ego, které do projektu Gourmet Brno neodmyslitelně patří, je to ve Dvořákově ulici, a to se píše s dvěma G.
Být hodnotitelem Gourmet Brno je úloha, v rámci které jste za spravedlivost a otevřenou mysl štědře zaplaceni novými zážitky, a pokud jde o mně, dost možná je to i nejlepší povolání ever. Pochopitelně až po dolce far niente na středověkém skotském zámku…
Které podniky byste navrhli do Gourmet Brno vy? Sdílejte!
Fenomén je dílem konkrétního autora (Martin Váša), nevyjadřuje oficiální stanovisko města Brna ani TIC BRNO.