Art Protis – pozůstatek komunismu nebo nedoceněné umění

9. 3. 2023 (Martin Koplík)

Co bylo pro Brno určující již od poloviny 18. století? Textilní průmysl. Ne nadarmo se Brnu říkalo Rakouský, nebo Moravský Manchester. Textil tu byl všudypřítomný. V podobě továren, dělníků, jejich bydlení, ale také v bydlení majitelů továren, po kterých nám zůstaly honosné domy a vily, které i dnes dostávají Brno na mapu nejen Evropy, ale i světa. Textilní průmysl měl i svá tajemství a patenty. Jeden z takových patentů proslavil Brno doslova po celém světě – byla jím technika, která dostala jméno Art Protis.

Art Protis byl obrovským úspěchem, který reprezentoval Československo na světových výstavách Expo v Ósace a Montrealu, kde mu byla udělena zlatá medaile. Úspěch vzbudil zájem široké veřejnosti. Vzhledem k tomu, že patent na tento vynález nebyl nikdy prodán, museli výtvarníci, kteří chtěli s Art Protisem pracovat, přijet do Brna a ve Vlněně závod 02 v ateliéru Art Protis své návrhy zhmotnit.

V ateliéru pracovaly asistentky, dost často samy výtvarnice, které pomáhaly s tvorbou. Umělci tedy vymysleli a vytvořili  hrubý návrh a úkolem těchto asistentek bylo dohlédnout, aby to bylo proveditelné, a aby to dobře vypadalo. Mnohé vytvářely své vlastní obrazy, které se pak dostávaly do jejich rodin a rodin jejich přátel. To vše se odehrávalo v celkem ošuntělé budově na Cejlu, místo které dnes najdeme Albert. Uvnitř dílny však panovala úplně jiná atmosféra, plná barev a umělecký děl. 

“Pracovat v dílně Art Protisu byla prestižní záležitost, protože tam člověk přicházel do styku se zahraničím. Přijížděli výtvarníci z Ameriky, Filipín, Japonska. Mám to spojené i s mojí mámou – ta dělala v československé reklamní agentuře Rapid, která zprostředkovávala kontakt se zahraničními umělci. Jedno z jmen, které si pamatovala, byl Federico Aguilar Alcuaz, mezinárodně uznávaný filipínský výtvarník. Ten byl prý známý svými návštěvami Brna i v hotelu International.” (Martin Koplík)

Z Art Protisu se vyráběly nejen nástěnné koberce, ale také divadelní opony, potahy na nábytek nebo dekorační čalounění na stěny. Velice oblíbený byl v Japonsku a obecně v Asii. V Československu byl často používán v rámci zákona o veřejných zakázkách a jejich umělecké výzdobě, kterému se říkalo čtyřprocentní zákon. Za socialismu totiž platilo, že 1 – 4 % z nákladů na veřejnou zakázku muselo být věnováno na její uměleckou výzdobu. Což vytvářelo nejen kultivované prostředí doplněné výtvarnými díly, ale také to dávalo práci výtvarníkům a mnohdy i těm, kteří nebyli režimem protěžováni. V Brně se výrobě Art Protisu věnovala například výtvarnice Inez Tuschnerová.

S výrobky Art Protisu se můžeme setkat v interiérech divadel, kulturních domů, bank, nebo bývalých Ústředních výborů KSČ. Bohužel právě toto se stalo pro Art Protis po roce 1989 částečně osudným. V očích veřejnosti se stal jakýmsi zástupcem „komunistického umění“ a pokud docházelo k rekonstrukcím zmíněných objektů, býval likvidován jako bezcenný.

“Díla z Art protisové dílny poznáte tak, že mají zezadu přidělaný štítek, kde je potvrzení originálu. Najdete na něm logo dílny, pořadové číslo díla, rozměry, jak se jmenuje námět, jeho autora a podpis. Tak jsou výrobky z Brna nezaměnitelné s ničím na světě.” (Martin Koplík)

A jaký je osud Art Protisu v současnosti? Po krachu Vlněny v roce 1997 byl pochopitelně rozpuštěn i ateliér Art Protis a stroj Maliwat měl skončit ve šrotu. Naštěstí ale někoho napadlo, že by to byla škoda, a nechali tento stroj převézt do budovy Střední průmyslové školy textilní na Francouzské ulici. Tam zůstal i s veškerým svým příslušenstvím dodnes. V současné době v budově působí Střední škola umění a designu a její žáci, hlavně z oboru módního návrhářství, tuto technologii stále používají. Na Maliwatu vytvářejí podle svých návrhů součásti oděvů, které potom zakomponují do oděvů. Jedním z posledních výrobků bylo například vytvoření potahů na nábytek, který zdobí ředitelnu této školy.

“Bohužel už se nevyrábí komponenty a náhradní díly do tohoto stroje, chybí speciální vlákna, kterými se obrazy prošívají. Není už téměř ani nikdo, kdo by jej udržoval. Na škole v Brně je asi poslední člověk, který s ním umí zacházet, a ten je již v důchodovém věku. Ale je to kouzelné vidět jej při práci, jak kontroluje prsty stovky natažených vláken a přesně ví, kdy které povolit či zkontrolovat, aby neprasklo.” 

V posledních letech se také podařilo objevit několik Art Protisů, které byly odstraněny ze svých původních míst. Například na radnici Brno-střed to byl Art Protis s vedutou Brna, který byl po dohodě věnován Střední škole umění a designu. Na výstavišti se našel nástěnný obraz s názvem Signál od Vladimíra Rosola, který původně visel v Tiskovém středisku a v současnosti je deponován v divadle na výstavišti a čeká na svoje nové využití.

“Že by v budoucnu došlo k návratu ke slávě tohoto brněnského patentu, moc nepředpokládám, ale doufám, že alespoň v malé míře se bude Art Protis vyskytovat v pracích umělců i nadále.” (Martin Koplík)