18. března 2021 (Jan Gerych)

Rozhovor s Vladimírem Koudelkou, pamětníkem Gustava Broma

„Měl jsem to štěstí, že Orchestr Gustava Broma natáčel moje věci. Dělal jsem písničky a některé se panu Bromovi líbily i hodily a natočil je. Poznal jsem ho také na fotbalovém stadionu za Lužánkami v roce 78, když jsem napsal hit Zbrojovka je lepší. Dostal jsem za to permanentku a seděl ve stejné lóži kousek od něho,“ říká Vladimír Koudelka, pamětník Gustava Broma a autor myšlenky projektu Gustav Brom 100, celoročního připomínání 100. výročí narození legendárního Brňana.

Gustava Broma bychom měli poznat nejen jako geniálního manažera a kapelníka, ale i jako laskavého a empatického člověka.  Narodil se 22. května 1921 na Slovensku jako Gustav Maria Frkal. Když mu byly dva roky a jeho staršímu bratru Milanovi tři, jejich otec sebral veškeré rodinné úspory a opustil je. Jezdili po rodinách, po sirotčincích, protože maminka byla poštovní doručovatelka a nemohla s nimi být pořád. Starala se o ně ale až do maturity, dokud neopustili rodné hnízdo.

V sirotčinci ve Veverské Bítýšce, kde vychodil základní školu, bylo takové pravidlo, že když někdo udělal nějaký průšvih, tak to odskákali všichni. Tam dostal základ pro týmovou hru, fair play, stal se z něj pozitivní solitér. Že pak hned za rok propadl z přírodopisu a jazyka německého, to bylo tím, že se ten jedenáctiletý klučina dostal z přísné výchovy do Kroměříže, kde byla volnost, tak si to dokážete představit.

Zajímá vás více ze života tohoto fenomenálního Brňana? Přečtěte si rozhovor, který o něm s Vladimírem Koudelkou vedl Jan Gerych.

Během dospívání ho zastihla německá okupace a nenechala jej lhostejným. Ještě před maturitou se zapojil do odbojové skupiny. Jeho profesor z reálky mu svěřil nebezpečný úkol. Jak celý příběh pokračoval?

On byl zavřený na Špilberku za nošení letáků. 1. června 1939 ho zavřeli na 4 měsíce a už byl poslanej do koncentráku, ale zase ho zachránila hudba. Propustili ho, a ještě stihl odmaturovat. Jenže přišel listopad 39 a zavřeli vysoké školy. Takže vychodil jen gympl tady na Antonínské.

Rok poté získal s kapelou R-Boys první angažmá v Rožnově pod Radhoštěm a následně začali pravidelně hrát i v brněnském hotelu Passage. V roce 1942 dokonce navázal spolupráci s rozhlasem a na brněnské stanici vystupovali každou středu odpoledne. Jak je možné, že mohl ještě za protektorátu dál tvořit?

Protože byl vynikající muzikant a ti vynikající muzikanti, když jsou opravdu dobří, tak nad nimi ti papaláši nahoře drží ochrannou ruku. Dokonce v roce 41 dostal oficiální licenci, že může hrát profesionálně.
Gustav Brom věděl, co lidi chtějí. On hrál i písničky. Účinkovaly s ním naše největší hvězdy té které doby. František Kryštof Veselý, Věra Racková, Jaromila Veselá, Jiří Vašíček, byl u zrodu Hany Zagorové, Eva Pilarová na něj nedala dopustit. Zpívali s ním Karel Gott, Lucie Bílá, Jirka Korn s Vondatrou dokonce několik let. No nesmějte se, že říkám Vondatra, takhle úsměvně se Helence Vondáčkové říká, my třeba o Jitce Zelenkové mluvíme jako o Zelenině, a jak ráda přijela Jíťa do Brna na Den Gustava Broma! Zkrátka, Gustav Brom hrál i populární písničky, které také sám skládal. Střídal je s jazzem, který měl rád, ale věděl, že ho neuživí. Zároveň věděl, že populární hudba je důležitá, potřebná, že to lidi mají rádi na plesech, na tancovačkách.

Po válce se mu začala rozjíždět mezinárodní kariéra, vyjel na několikaměsíční turné po Švýcarsku a dostal nabídku dlouhodobého angažmá v hotelech Hilton po Evropě. Když však v roce 1948 veřejně hlasoval proti diktatuře dělnické třídy, naděje skončily. Vyhodili jej z bratislavského rozhlasu a musel se přesunout zpátky do Brna, kde měl být méně na očích. Podařilo se?

Byl v Brně, ale v roce 61 ho komunisti chtěli vyhodit i odtud, že tu nechtějí jazz. Tak se stěhovali do Ostravy. A přišla středa 12. dubna 1961 a vyletěl Gagarin. Gustav Brom zrovna natáčel v Ostravě. Přišel za ním Pavel Pácl s textem Pozdrav astronautovi. Stálo tam: „Práci čest soudruhu Gagarine“. A Jarda Hnilička s panem Bromem, že tohle zhudebňovat nebudou. Tak se nejdřív zrušil „soudruh“, pak „práci čest“ a zbylo „Dobrý den, majore Gagarine“. A natočilo se to. Nakonec to nazpíval sám kapelník, protože Jarmile Veselé s Jiřímu Vašíčkovi, tehdejším hvězdám, to moc nešlo. Stejně se to muselo ještě přetáčet, protože tam zpíval „Gargaríne“. Nevadí, natočilo se to znovu, odvysílalo a do redakce volali lidi z celé republiky, že to chtějí slyšet! slyšet! slyšet!

Druhý den ráno volali soudruzi z Brna: „Takovej soubor, uvědomělej, my přece nemůžeme pustit z Brna.“ Takže Gagarin zachránil Gustava Broma od stěhování do Ostravy a zůstal tady v Brně.

Gustav Brom byl Baťa mezi kapelníky. Věděl, že se musí o ty svoje kluky postarat. Že jim musí sehnat prachy, aby měli volnost na svoje jazzování a aby jejich rodiny byly v pořádku. S lidmi jednal na férovku, před nikým se nepovyšoval ani neponižoval a z nikoho se nepodělal, proto byl úspěšný i ve světě. A on se o ty kluky postaral, takže když hráli jazz, potili krev. A když byli třeba lehce ojínění a on přišel před ně, tak mi říkali: „Čoveče, my jsme rázem vystřízlivěli.“

Po světě měl takové renomé, že když měl v roce 69 Ray Conniff z Kalifornie turné v Evropě, zatelefonoval mu, že cesta a náklady jsou moc vysoké, jestli by mu nepůjčil kapelu. Při turné se pak muselo dávat pozor, aby ti „Američani“ nemluvili moc česky, protože by se prozradilo, že jsou ve skutečnosti ze Žabin a KrPole. Diana Ross ze Supremes si ho vybrala… Protože byli úžasní listaři – hráli z listu. Dostali noty, podívali se: „tu tu du du tu, tady ef, né, tady cis“ a jeli.

Nebo třeba taková věc – francouzská lední revue – ale špičková záležitost, si jej vybrala, ale chtěli tam housle. Tak angažoval smyčcový kvartet s Janem Daleckým Beránkem, v současné době jedním z největších znalců Bromova díla, a jeli evropské turné lední revue. Nebránil se komerčním věcem. A kluky přesvědčil, že aby mohli hrát ten jejich milovanej jazz, musí hrát i to ostatní.

Žil kapelník s kariérou, jakou měl Gustav Brom, podle kréda „ženy, víno, zpěv“?

Víno moc ne. On moc nepil. Když někde byli, tak se spíš dekoval. Odcházel sám, když šli ostatní na panáčka. On na to moc nebyl. I Silvestry trávil s rodinou.
Byl poměrně neúspěšný houbař (úsměv), ale přírodu miloval, jezdil relaxovat na chatu v Tatrách. Největší relax v Brně pro něj byla zahrada na Preslové. Když zalíval zahradu, to bylo jeho.

I když byl od rodiny často odloučený, byl laskavý tatínek a manžel. Měl postiženou dceru Haničku a bral ji na všechny koncerty. Když jsem chodil na veřejné nahrávky a tak, ona tam vždycky seděla v první řadě. Zdálo se mně, že v tomto byla jeho manželka Marie jaksi zdrženlivější. Seznámili se v pasáži Alfa, kde měla salón s klobouky. On to měl složitější. Později měl finanční prostředky, ale velmi dobře si uvědomoval, odkud pochází a kam taky směřuje. To si teď mnozí z nás moc neuvědomují. A i v tom spatřuji jeho odkaz.

Mezníky jeho života byly sirotčinec ve Veverské Bítýšce, Kroměříž, reálka v Brně, kterou dochodil, pak byl zavřený, ale díky muzice ho pustili… Když byl totálně nasazený, dělal ve Zbrojovce, a nakonec dostal oficiální licenci k vystupování. Jeho životní cesta je důležitá pro pochopení, kdo Gustav Brom byl. Nebýt jeho cílevědomosti, empatie a kreativního přístupu k životu, nikdy by nestál úspěšně tak dlouho v čele takového orchestru. A asi by tak výrazně nepodporoval fotbalovou Zbrojovku. Protože i díky němu se Zbrojovka stala v roce 78 poprvé a naposledy mistrem republiky. On byl jeden z jejich největších sponzorů v té době. A jeden z jeho největších životních kamarádů byl nejlepší fotbalista Evropy a trenér Zbrojovky Josef Masopust.
Proto jsem taky v České televizi, kde jsem byl pozvat na květnový den Den Gustava Broma a kde v tom vysílání všichni adorovali Jana Kollera, řekl: „Mám říct stručně v čem byl Gustav Brom světový? Tak třeba ten Jan Koller, o které se tady hojně mluví. V roce, kdy se narodil, byl už Gustav Brom s orchestrem ve světové špičce. A Koho má Koller za kamaráda? Michala Davida? Dobře, ale ten nikdy nebyl s Frantou Janečkem v TOP 10 světových big bandů, jako byl Gustav Brom.“ (Úsměv) Bylo to přirovnání z jedné vody na čisto, ale myslím, že to světovost pana Broma docela vystihuje.

Adorujme a připomínejme ty, na které se zapomíná a kteří si to zaslouží. Každopádně si to zaslouží Gustav Brom.

Fenomén je dílem konkrétního autora (Jan Gerych), nevyjadřuje oficiální stanovisko města Brna ani TIC BRNO.