Soxhletova přádelna – Vlněna, závod 02 – ateliér Art protis

Na Cejlu 68 dodnes stojí rozsáhlý areál, původní přádelny firmy H. F. & E. Soxhlet z let 1833–1835. Jedná se o jednu z nejstarších přádelen v Brně navazujících na manufaktury, které z Brna vytvořily centrum textilní výroby a přinesly mu přezdívku rakouský Manchester.

Nejvýraznější dominantou areálu je budova s širokým klasicistním průčelím otočeným do ulice Cejl, korunovaná tympanonem s reliéfní výzdobou. Jedná se o typ průmyslového objektu, ve kterém si svoje sídlo budovali přímo majitelé. Stejným způsobem to udělali bratři Schöllerové na Cejlu, nebo Bochnerové na Mlýnské ulici. V případě Soxhletova podniku zde byl postaven i činžovní dům pro zaměstnance. A přesto, že se jedná o pavlačový dům, tak si směrem do ulice zachovává palácové průčelí s vlivy palladiánské architektury. Ostatní provozy se soustředily okolo čtvercového dvora. V přádelně v jeho zadní části bylo v roce 1854 v provozu 34 000 vřeten, což z tohoto podniku činilo jeden z největších na kontinentu.

Soxhletové vedli továrnu do roku 1856 a následně je vystřídalo několik majitelů. Po znárodnění v roce 1945 byla zařazena do podniku Vlněna, konkrétně závod 02, na Tkalcovské ulici. V závodě Vlněna 02 byl také v roce 1964 vynalezen tehdejší výtvarný fenomén Art Protis. Za jeho vynálezce jsou považováni František Pohl, Václav Škála a Jiří Haluza. Technika Art protis je jakési „malování“ vlněným rounem, které je kladeno ve vrstvách na podklad. Po dokončení výtvarného řešení je celá plocha prošita v pravidelných vzdálenostech jemnou silonovou nití. Jedná se o levnější a rychlejší alternativu tkaného gobelínu. Oproti gobelínu má také tu výhodu, že se dá návrh měnit i během výroby.

Jeho popularita byla největší v 60. a 70. letech. Získal několik ocenění, například na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967 a Světové výstavě v Ósace v roce 1970. Byly z něj vytvářeny hlavně velké nástěnné obrazy do veřejných budov, ale objevoval se i ve spoustě domácností. Vzhledem k tomu, že jeho výroba byla téměř výhradně omezena na brněnskou Vlněnu, sjížděli se i v dobách socialismu do zdejších dílen výtvarníci z celého světa. V Československu se mu věnovali například Jiří Trnka, Jiří Rajlich a hlavně Inez Tuschnerová.