-
Svědectví třetihorní a dosud poslední mořské záplavy
-
Nouzová kolonie ve staré pískovně
-
Venkovský charakter místa
Vytěžená pískovna se stala útočištěm nemajetných obyvatel města
Jak už název napovídá, v tomto místě se kdysi těžil písek. Na dně vytěžené pískovny si za první republiky chudí obyvatelé postavili jednoduché přístřešky, pro bydlení byly využívány i staré vagóny. Stěny pískovny byly provrtány sklepy a chodbami. Vznikla tak jedna z několika nouzových dělnických kolonií na území města Brna (mezi dalšími můžeme jmenovat Kamennou kolonii pod Červeným kopcem, Ruský vrch v Komíně nebo dnes již neexistující Lozíbky poblíž Tomkova náměstí). Místo si dosud zachovalo venkovský ráz a místní obyvatelé tvoří spíše uzavřenou komunitu.
A kde se tu vzalo tolik písku? Brno se během své dlouhé geologické historie několikrát ocitlo pod úrovní moře. Nejstarší doklady o podmořském prostředí najdeme přímo v centru města – horniny, které tvoří skalní výchozy na Špilberku a na Petrově, vznikly před více než 700 miliony lety na mořském dně jako výsledek podmořské vulkanické činnosti. Moře se na území Brna objevilo i v prvohorách (tehdy se usadily například vápence na Hádech), v druhohorách (vápence na Stránské skále) a naposledy ve třetihorách, přibližně před 25 miliony lety, což je z geologického hlediska vlastně nedávno. Z této doby máme mořské písky a jíly, které můžeme pozorovat i zde, v Písečníku. Stěny staré pískovny jsou tedy důkazem poslední mořské záplavy. Při jejich podrobnějším studiu uvidíme i odolnější „lavice“ vápnitého jílovce (někdy se pro něj používá termín tégl).
Zblízka se na tzv. brněnské písky můžeme podívat v zahradě Ekocentra (Písečník 94, jedna z nejstarších a nejzachovalejších budov původní nouzové kolonie), kde se dozvíme informace o samotné nouzové kolonii a mimo jiné i to, že podloží těchto písků tvoří granodiority staré více než půl miliardy let. Brněnské písky a jíly můžeme najít i na jiných místech v rámci Brna – např. ve staré obřanské pískovně nebo dosud využívané pískovně v Černovicích.