Fenomén Brno

Stadion, legendární dokument.

6. 11. 2019

Snímek Stadion zachycuje dějinné úsilí fanoušků brněnské Zbrojovky při obnově chátrajícího stadionu za Lužánkami. Dva roky sledovala celá česká fotbalová komunita, jak zbrojováci čistí, opravují a zatravňují svůj svatostánek, který zažil i 50tisícové návštěvy. Vše mělo vyústit v symbolickou fotbalovou exhibici ku příležitosti konce kariéry oblíbeného hráče Petra Švancary.

Dokumentarista Tomáš Hlaváček doprovázel s kamerou v ruce iniciátora projektu Marka Fišera, jemuž se podařilo zaktivizovat podporu napříč fanouškovskou základnou a uskutečnit letitý sen. Pod heslem „Za Lužánky!“ dokázali dobrovolníci za přispění organizací i soukromých firem navrátit stadion do funkčního stavu, a navíc uskutečnit akci, na níž dorazili fanoušci i z okolních zemí. Příběh končí na předávání mezinárodních cen Stadium Awards  2016 v Madridu, kde aktivita fanoušků získala hlavní cenu v kategorii „Udržitelnost & Komunita“.

Mezinárodní ohlas snímku ukazuje na jeho skutečné ambice, nestačí mu jen dokumentovat. Má být také nástrojem k medializaci případu brněnských fanoušků, kteří stále věří, že se za Lužánky jednou vrátí špičkový fotbal. Více informací najdete na  webu thestadiummovie.com, na Facebooku, kde je můžete i podpořit nebo dokument zhlédnout za symbolický poplatek.

Přečtěte si rozhovor s Šebou – jedním z ústředních protagonistů Stadionu. Uvádíme doslovný přepis ze setkání v oblíbené zbrojovácké hospodě u Dána.

1. Jak ti Stadion změnil život?

Vůbec nijak.

2. Chodí ti nabídky na další natáčení?

Ne.

3. Stadion je o úsilí fanoušků vzkřísit stadion za Lužánkami a vrátit tam fotbal. Jak jsi spokojený se situací rok po premiéře?

To je zajímavá otázka, musím říct, ale jako beze srandy. Su strašně obrovsky zklamanej, takže řeknu něco, co mě tam strašně se*e. Emil Zátopek, legenda, jasně, že toho člověka mám rád a cením si všechno, co udělal pro naši republiku a všecko. (Stadion za Lužánkami byl v nedávné době upraven pro účely natáčení historického filmu o Emilovi Zátopkovi, pozn. redaktora) Jenže kvůli němu… my jsme tam tenkrát natírali zábradlí do barvy Zbrojovky. To je teď zelený, a to jen kvůli Zátopkovi. Všecky reklamy a bannery, co tam byly na tom plechovým okolí, tak jsou teď zelený stejně jak to zábradlí, zase á la Zátopek a už to nemá se Zbrojovkou nic společnýho. Já jsem tam udělal nádherný pódium pro speakra. To je člověk, kterej prostě křičí. Protože když máš přes 15 tisíc lidí v kotlu, tak tě prostě musí vidět, slyšet, jinak to nedáš nikdy dohromady, že jo, ani nebudou zpívat společně. Možná tak na Liverpoolu nebo někde. Takže další věc, to je pryč. A teďka kolem vokolo, já jsem tam dva roky dělal fotbaly a všude kolem byla tráva, i když to nebylo nějak hezký, postříhaný, tak tam byla nádherná atmosféra, a šli jsme za to hřiště a udělali jsme si tam buřty a nebo svíčkovou, to je jedno… Dneska? Co si tam lehneš do škváry? Ne. A další věc je to, že oni se na to všichni vyse*ou, natočí se ten film, proti kterýmu já absolutně nic nemám, ale co se tam stane? Znova to zaroste, celý dokola, všechno, dop*dele.

Tyhle iniciativy mě berou za srdíčko.

Strašně bych si přál, aby to, co jsem tam dělal, k něčemu vedlo. Jak jsem tam řídil ty práce, protože já jsem řemeslník, nejsem novinář nebo něco. Takže bych to chtěl dotáhnout do nějaké fáze, aby se o tom aspoň uvažovalo. Jakože by se tam začalo něco dělat. Lidi to tady chcou. Máme vůbec nejlepší podmínky něco tady dělat. Ale nikdo to nedělá.

Dokumentarista Tomáš Hlaváček (Když máš práci, máš všechno, 2015) se ve svém autorském dokumentu rozhodl proniknout do komunity fanoušků. Strávil mezi nimi přes dva roky, aby časosběrnou metodou postihl téma sdílené klubové identity, jejímž symbolem nemusí být překvapivě fotbalové mužstvo, ale stadion samotný. „Dokument ukazuje, že fanouškovství neznamená pouze fandit svému oblíbenému klubu, ale podvědomě spojovat svou identitu s něčím mimo nás samotné. V případě fanoušků fotbalové Zbrojovky našlo toto spojení až extrémní podobu, kdy je identita pevně svázána s konkrétním místem, s konkrétním stadionem. A i přes to, že tím stadionem je už pouhé neopravitelné betonové torzo.“ dodává.

Tomáš Hlaváček Guerillafilm.cz

Šeba na premiéře v Kině Scala The Stadium

4. Už jsi si zvykl na stadionu na Srbské?

Ne. Nikdy si tam nezvyknu. Já tam chodím jen tak, že musím. A chodí tam takhle většina fanoušků. Nikdo to tam nemá rád. Nikdo na světě. Jednak je to stadion Královopolské, takže to není zbrojováckej stadion. To je detail. Ale absolutně to nerezonuje s tím, co my jsme tady zažívali, kde jsme tady vyrostli, kde chodilo 30, 50 tisíc lidí. To je, jak kdybys měl Mercedes a za půl roku řídil Trabanta.

5. Poslední otázkou se vracím k filmu a mé nejoblíbenější scéně – podařila se už vychytat výroba vlajek?

To ne. To mi vůbec, ale vůbec… To už nechci nikdy, to mi už nikdy neříkej!

-red-

Výroční zhlédnutí zdarma jste nestihli

Za poplatek jej však můžete vidět i dnes

Stadion

Pošli Stadion i se Šebou kámošům, ať můžou taky zavzpomínat na tu slávu!