Fenomén Brno

Rozhovor s Petrem Hrůšou o rekonstrukci Janáčkova divadla

15. 8. 2019

Největší divadlo v Česku nedávno prošlo bleskovou, ale zásadní rekonstrukcí. Stavební úpravy sice ještě zcela neutichly, aktuálně pokračují ještě v technickém a personálním zázemí budovy, veřejné části však od loňského listopadu plní svou funkci a vítají fanoušky opery a baletu. Architekti Hrůša a spol. – Ateliér Brno skončili ve výběrovém řízení až druzí, soutěžili s vyšší cenou než vítěz, ale kratší termín realizace nakonec rozhodl. Přestože se během následných prací objevila řada nečekaných potíží, jak už to u podobných zakázek bývá, zvládl Petr Hrůša se svým týmem připravit divadlo na podzimní mezinárodní festival Janáček Brno. Přečtěte si, jak se na rekonstrukci dívá zpětně.

1. Jaký jste měl vztah k Janáčkovu divadlu před rekonstrukcí? Ne každý jeho architekturu oceňuje.

Návrh budovy v tomto pojetí vznikl už ve 30. letech od architekta Jana Víška. Nešlo tedy o stavbu pro Komunistickou stranu Československa – to je historický „fake news“. Radikální ekologové pak v devadesátých letech chvíli uvažovali o zbourání této vlastně neekologické stavby a jejím nahrazení parkem… Do Janáčkova divadla chodím od dětství, je to základ brněnského kulturního dění.

Brněnský architekt a profesor Petr Hrůša patří mezi přední osobnosti nejen místní scény a významně se podepsal na současné podobě města. Založil architektonickou kancelář Ateliér Brno, jež neskrývá obdiv funkcionalistického dědictví a zároveň vykazuje slabost pro nadčasovou klasiku. Za dobu své existence si může připsat mnohé z předních brněnských realizací – obnovu Denisových sadů, Vaňkovku, administrativní centrum Trinity, Spielberk Office Centre, rekonstrukci Domu umění a Janáčkova divadla, parkovací dům Domini, kde se postaral i o interiér našeho infocentra Panenská 1 a v současnosti se připravuje na top úlohu – Sál pro Brno.

Petr Hrůša www.hrusa-atelierbrno.cz

Janáčkovo divadlo rekonstrukce Interiér Janáčkova divadla Foto Filip Šlapal

2. Máte nějaký světový vzor divadelní budovy?

Vídeňská Stasstsoper (1869, architekti August Sicard von Sicardsburk & Eduard van der Nüll) a letní operní scéna v Glyndebourne (1994, architekt Patty a Michael Hopkins.

Obložení - detail Foto Filip Šlapal

3. Máte rád operu a balet? Jaký je Váš oblíbený kus?

Nejraději mám barokní operu pro její klid a souměrnost, snesu i romantiku 19. století. Oblíbené mám Hry o Marii od Bohuslava Martinů a Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, vždy mě potěší cokoli z Janáčka, např. Z mrtvého domu – zvlášť při projektování rekonstrukcí např. Janáčkova divadla.

Ilustrační foto Sloupořadí Foto Filip Šlapal

4. Rekonstruujete rád? Není to nevděčná práce? Váš zásah nemusí být ani vidět a přitom musíte žehlit chyby původních autorů.

Dějiny stavitelství jsou vlastně „dějinami stavebního fušerství“ (autor Gottfried Kiesow). Při rekonstrukci se alespoň dá zachytit ještě kvalitní řemeslo, které v rámci tekuté modernity mizí. Oproti tomu je otisk stopy architekta v novostavbách zpravidla úsměvným individualistickým výkřikem.

Foto Filip Šlapal

5. Změnily se od výstavby Janáčkova divadla požadavky na divadelní architekturu? V čem byl původní návrh z dnešního hlediska nedostačující?

V návaznosti na předchozí odpověď návrh koncepce budovy Janáčkova divadla předběhl svou dobu a vystihl potřebu divadelního zázemí přiměřeným způsobem –  architekti Jan Víšek, Otakar Oplatek a Vilém Zavřel i Ivan Ruller na sebe přímo i nepřímo, v podstatě tehdy pojetím i technologiemi, moderně ale i nadčasově navazovali.  Ve srovnání s pařížskou Opera Bastille (1989) kde je monstrózních 9 zákulisních scén, jsou v Janáčkově divadle pouze 3 scény; avšak ani tyto moderní operní domy nepředstihly přiměřenost budov pro barokní operu, kde pro divácký prožitek a herecký paradox postačilo použití minimální, ale sladěné divadelní techniky – např. i pouhé osvětlení od svíček.

Průhled interiérem Foto Filip Šlapal

6. Objevilo se na stavbě něco nečekaného?

Technické řešení skrytých konstrukcí např. Číževského desky (používající se v šedesátých letech pro zastropení stájí apod.) jako požárně neodolné stropy podle dnešních předpisů, nedostatečná vzduchotechnika, nedostatečný komfort šaten a další. Tyto nedostatky plynoucí právě ze stavebního fušerství první poloviny 60. let byly však překročeny kvalitní architekturou (i když socialistického postrealismu) a vlivem úspěšného bruselského stylu (Expo 1958). Po vyčištění mnoha neudržovaných atypických prvků – zejména osvětlení, se původní, nyní rekonstruovaný návrh a architektonická koncepce zaskvěly až nečekaně překvapivým způsobem.

Šatny v Janáčkově divadle Foto Filip Šlapal

7. Jaký je Vás oblíbený moment této budovy?

„Rozsvícení a rozsvětlení“ uvedeného architektonického řešení a to, jak nadčasově a stále hodnotně lze díky rekonstrukcím objevovat kvalitu minulého jako stále přítomnou. Stavba tak „vstala z popela“ a rozzářila se díky pojetí určité filosoficky nahlédnutelné „světliny“ kulturní stavby s jasnými pravzory archi_tektonického myšlení, vložené v původním návrhu budovy.

Foyer Foto Filip Šlapal

8. Zanechal jste po sobě nějaký osobní vzkaz, přidal jste něco ryze svého?

Za vzkaz považuji gravírovaný nízký reliéf originálního Janáčkova písma – názvy jeho devíti oper – ve foyeru proti vstupu na čelní kamenné stěně. Bohužel díky nedostatečné bělosti dovezeného kamene tento záměr neujde pouze velmi soustředěnému návštěvníkovi se zostřeným pohledem.

Bar Janáčkova divadla Foto Filip Šlapal

9. Jaký jste si vzal poznatek pro svou další práci – nový Sál pro Brno, kde bude koncertovat brněnská filharmonie?

Základní poznatek je, že s investorem dohodnutý a odsouhlasený architektonický návrh a také projekčně vyřešené detaily jsou „svaté“ pro definitivní realizaci na stavbě a některý dodavatel zaklínající se tím, že „něco nejde“, anebo zlevňováním pak už nemá tolik tendenci měnit vše do banalit a často i technicky nebezpečných řešení.

Podhled Foto Filip Šlapal

10. Máte vysněný typ stavby, kterou byste chtěl realizovat?

Kostel a to podle principu liturgie před II. vatikánským koncilem, kdy došlo k modernizaci liturgie do současné podoby. V architektonickém prostoru se otočil kněz k lidem, tím se změnilo prostorové uspořádání vnitřku a to ve více sociálně podbarvené téma. Forma tak ustoupila praktičnosti a mě by právě jako úkol zajímalo zkusit navrhnout liturgický prostor dle původních staletých pravidel.

Sdílej rozhovor s Petrem Hrůšou o rekonstrukci Janáčkova divadla a pak si zajdi na operu.

Fenomén je dílem konkrétního autora, nevyjadřuje oficiální stanovisko města Brna ani TIC BRNO.