Poznejte industriální stezku u řeky Svitavy

První brněnská strojírna – Luz – fenomén parního stroje

Předchozí Následující
  • První zastavení industriální stezky u řeky Svitavy

Historie První brněnské strojírny sahá do roku 1814, kdy původem německý podnikatel Johann Reif změnil výrobní náplň svého podniku v bývalém zámku ve Šlapanicích u Brna. Namísto textilní, která se v té době dostala do krize, začal s výrobou strojírenskou. Konkrétně s výrobou parních strojů, tehdejším základním hnacím motorem průmyslu v celé Evropě. V roce 1816 se stal společníkem firmy Heinrich Alexander Luz, který se původně vyučil hodinářem, ale velmi záhy se začal věnovat konstrukci strojů.

V roce 1820 po smrti Johanna Reifa se Luz oženil s jeho vdovou a přebral vedení firmy. V té době nesla firma ještě název Schöll und Luz, protože v ní měli svůj podíl bratři Schöllové. Firma se specializovala na výrobu parních strojů, parních kotlů a hasičských stříkaček. V roce 1838 se Luz osamostatnil a celou firmu přesunul ze Šlapanic do Brna. Nový podnik vybudoval na Olomoucké ulici. Pozůstatkem tohoto období je hlavní administrativní budova na rohu Olomoucké a Životského, která si i přes pozdější přestavby stále zachovává původní klasicistní charakter. V budově bývalého vjezdu z Olomoucké ulice je dokonce za skleněnou stěnou instalován jeden z parních strojů firmy Luz.

Pod novým názvem První brněnská strojírna se firma neustále rozrůstala a její areál zabíral obrovskou plochu od Olomoucké ulice až po viadukt Státní dráhy u řeky Svitavy. Roku 1881 podnik pod názvem Erste Brünner Maschinen-Fabriks-Geseltschaft rozšířil výrobu o parní turbíny. Na přelomu 19. a 20. století došlo ke spojení se slévárnou Friedricha Wanniecka, čímž se První brněnská strojírna stala největším strojírenským podnikem v Rakousku-Uhersku.

Během první světové války, tak jako většina průmyslových podniků, se i První brněnská strojírna přizpůsobila válečným potřebám a produkovala granáty a minomety. Nicméně po vzniku Československé republiky se vrátila ke své původní výrobní náplni. Největším pobočným závodem byla právě bývalá slévárna Friedricha Wanniecka, největšího producenta parních turbín v Československu. Na konci druhé světové války byl areál továrny častým terčem spojeneckých náletů a v roce 1945 se v ní přestalo pracovat. Postupně se podařilo výrobu obnovit a v průběhu 50. a 60. let se z První brněnské strojírny stal opět významný strojírenský podnik. V té době také vzniklo několik mimobrněnských provozů např. v Třebíči a Velké Bíteši.

Dejte o první brněnské strojírně vědět svým přátelům!

Sdílet na facebooku

COVID – 19 = některé akce mohou být zrušeny a místa zavřena. Sledujte prosím weby jednotlivých organizací. BUĎME SPOLU!