Textilní škola

Velký úspěch brněnského textilnictví, jehož produkty od druhé půle 19. století putovaly doslova do celého světa, podnítilo majitele továren zabývat se odborným vzděláním svých pracovníků.

Proto se rozhodli zřídit vyšší textilní školu, která od roku 1860 vychovávala specializované dělníky a mistry brněnských vlnařských továren, a ve zvláštních třídách i syny továrníků, které připravovala k náročné řídící práci.

C. k. odborné učiliště pro textilní průmysl, jak zněl název nové školy, vyrostlo podle plánů architekta Josefa Nebehostenyho na někdejší třídě Františka Josefa (dnešní ulici Francouzské), a brzy se stalo nejdůležitějším vzdělávacím centrem pro textilní průmysl v Rakousku-Uhersku.

Velký důraz byl při výuce kladen na praxi v moderně vybavených dílnách, v nichž byly instalovány stroje k produkci vlněného, hedvábného i bavlněného zboží. K modernímu vybavení školy patřila také barevna, bělírna, tiskárna a laboratoře, samostatným oddělením byl nově založený výzkumný ústav.

Odborníci zde vychovaní byli brzy schopni navrhovat a vyrábět tak kvalitní tkaniny, že na sebe upozornili i na Světových výstavách v Londýně (1862), v Paříži (1867, 1878, 1889, 1900) či ve Vídni (1873). Továrníci si díky nim za své výrobky odnášeli zlaté a stříbrné medaile, a tyto byly označovány za vrcholné produkty rakousko-uherského průmyslu. Z jemných černých suken prvotřídní kvality si údajně nechávala šaty šít i britská královna Viktorie.

Historie brněnské textilní školy skončila až v roce 2012, kdy byl ústav s dlouholetou tradicí sloučen se Střední školou umění a designu a VOŠ restaurátorskou, neboť krachující textilní průmysl v Brně už nepotřeboval další odborníky. Tímto zanikly i mnohé obory věnující se textilním technologiím, přádelnictví, tkalcovství či pletařství ve prospěch nových trendových oborů.