Tradice vánočního stromu

Tradici vánočních stromů na náměstích předcházela záchrana malého děvčátka. V bílovickém lese ji v roce 1919 dva dny před Štědrým dnem našli novinář Rudolf Těsnohlídek, student AVU František Koudelka a soudní úředník Josef Tesař. Sedmnáctiměsíční Liduška, jak ji nálezci pojmenovali, měla štěstí, jelikož se dostala do rodiny, ve které se o ni vzorně postarali, a dožila se 79 let.

Citlivého Rudolfa Těsnohlídka její příběh velmi zasáhl a přemýšlel, jak pomoci opuštěným dětem. Inspiroval se při své návštěvě Kodaně, kde ho zaujalo, že tam pod ozdobeným stromem pořádají sbírku na chudé děti. Rozhodl se tento skandinávský zvyk přenést do Československa. První Strom republiky, jak jej tenkrát nazval, byl pokácen 6. prosince 1924 v bílovickém lese a týden nato, 13. prosince 1924, slavnostně rozsvícen na brněnském náměstí Svobody. Díky sbírce, která pod stromem proběhla, byl v následujících letech podle návrhu Bohuslava Fuchse v Brně postaven dětský domov. Otevřen byl v roce 1929 a dostal jméno podle dánské královny Dagmar, jež proslula péčí o chudé. Těsnohlídek se jeho otevření bohužel nedožil, zemřel vlastní rukou 12. ledna 1928.

V roce 1926 se k tradici vánočních stromů na náměstích přidala Plzeň, poté i Praha. Úplně první veřejný vánoční strom byl rozsvícen v roce 1912 v New Yorku, prvním evropským byl v roce 1914 právě ten v Kodani a první u nás, pravděpodobně i ve střední Evropě, bylo již zmíněné Brno v roce 1924.