COVID – 19 = některé akce mohou být zrušeny a místa zavřena. Sledujte prosím weby jednotlivých organizací. BUĎME SPOLU!

Gustav Brom 100: Životopis

Ač rodák ze slovenské části Československa, od dvanácti let žil v Brně a stal se z něj brněnský patriot. Kapelník, dirigent, skladatel a muzikant Gustav Brom by se letos dožil 100 let. Jeho hudební odkaz však žije dodnes, ať už v podobě mnoha nesmrtelných skladeb či samotného hudebního tělesa v současnosti působícího pod názvem Rozhlasový big band Gustava Broma.

JAK SE ZRODIL BROM

Gustav Brom se narodil jako Gustav Frkal 22. května 1921 ve slovenském městečku Veľké Leváre. Jeho první roky života byly od dětské idylky na hony vzdálené. Gustavův otec zkrachoval a s penězi utekl do ciziny, kde zemřel. O Gustava a o jeho o rok staršího bratra se musela staratmatka Marie sama. Ta se po smutné životní zkušenosti rozhodla vrátit na rodnou Moravu. Její povolání poštovní administrátorky vyžadovalo spoustu cestování po celé Moravě a tak syny často svěřovala do péče příbuzných i dětských domovů. 

Po několika téměř kočovných letech se rodina roku 1933 konečně usadila v Brně. Gustav začal chodit do I. státní československé reálky na Antonínské ulici. Zdálo se, že po složitých letech dostává Gustavův život konečně řád a směr. Kromě hry na housle se začal věnovat i klarinetu a saxofonu, založil také první kapelu R-Boys. Ještě před maturitou se však zapojil do odbojové skupiny. Za roznos protinacistických letáků byl 1. června 1939 zatčen a čtyři měsíce vězněn ve vězení gestapa na Špilberku. Jen tak tak unikl zastřelení a převozu do koncentračního tábora. 

Po propuštění dal znovu dohromady kapelu R-Boys a začal s nimi hledat uplatnění. Ve stejné době si také změnil příjmení. Učinil tak ze dvou prostých důvodů – Gustav Frkal měl vroubek u vládnoucího režimu a navíc toto příjmení v kombinaci s hudebními nástroji, na které hrál, vyvolávalo spíš lehký úsměv než respekt. A tak se roku 1940 zrodil Gustav Brom. 

Z BRNA DO EVROPY

Gustav Brom se na vlastní nohy postavil poměrně záhy. Ještě v roce 1940, konkrétně 15. června, získal se svými R-Boys první angažmá, a to v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. V Brně začala kapela pravidelně koncertovat v hotelu Passage na Lidické ulici. Obsazení kapely se z původních šesti členů během války postupně zdvojnásobilo. Samotný Brom pak hrál nejen na altsaxofon, klarinet a housle, ale příležitostně přidal i zpěv a nebál se chopit ani kontrabasu. Za války se orchestr z kavárenské kapely vypracoval na koncertní a rozhlasové těleso. 

První stálé poválečné angažmá získal Bromův orchestr v kavárně Rozmarýn v brněnském Zemském domě, krátce hrál v kavárně Savoy. Taneční jazzová hudba byla na vzestupu a v Brně se kapele dařilo, jenže centrem české swingové scény byla tehdy nezpochybnitelně Praha. I Gustav Brom se proto rozhodl zkusit štěstí v naší metropoli a namířil si to rovnou do jedné z nejvyhlášenějších tanečních kaváren – Vltavy. Pražské publikum přijalo brněnský orchestr s nadšením a kapela zde značně posílila svoji všeobecnou známost i renomé. Získala první pozvání k zahraničnímu hostování od návštěvníků koncertu ze švýcarské ambasády a 26. září roku 1945 zde pro firmu Esta natočila první tři desky. 

Počátkem roku 1946 se orchestr přesunul z Prahy do Zlína a ve stejném roce získal rovněž angažmá v bratislavském rozhlase, který mu poskytl sedm vysílacích hodin týdně. O rok později se Gustav oženil a ještě téhož roku vyjel orchestr na několikaměsíční turné do Švýcarska. 

HLEDÁNÍ ZVUKU I REPERTOÁRU

„Vítězný únor 48“ zastihl Broma během angažmá v bratislavském rozhlase. Brom v rozhlase při veřejném hlasování pro diktaturu dělnické třidy zvedl ruku proti. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Brom byl zbaven funkce a pro jistotu mu byl zakázán přístup do budovy. Na nějaký čas se uklidil na méně exponovaná místa. Hrál opět po kavárnách v Brně a příležitostně vyjížděl na koncerty po Moravě. 

Právě během těchto let udělal orchestr zásadní posun k jedinečnému zvuku a prvotřídní interpretační kvalitě. Gustav Brom dokázal sledovat a za obtížných podmínek udržet kontakt s trendy jazzové hudby v zahraničí. V 50. letech se skupina rozšířila na big band, který dokázal precizně zahrát rozmanitý repertoár obsahující dixieland, swing, bop, cool, west coast, pop, ale třeba i polku. Úspěch a kvality kapely neunikly ani zástupcům hudební agentury Německé demokratické republiky, kteří roku 1954 pozvali Orchestr Gustava Broma na lipský veletrh. Bromovci zde obstáli, dostali možnost účastnit se koncertů v dalších zemích a o rok později se po devítileté pauze orchestr vrátil i do nahrávacích studií. 

Brom se obklopil nejen zdatnými muzikanty, ale zároveň i skladateli a tak k převzatým zahraničním skladbám začaly přibývat autorské novinky členů orchestru. A to i o skladby velmi odvážné, mezi něž bezpochyby patří čtyřdílná Egyptská suita z pera trumpetisty Jaromíra Hniličky a kontrabasisty Luďka Hulana. Vedle toho se v  repertoáru objevily i skladby posluchačsky velmi vstřícné, mezi nimi třeba nesmrtelné Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem. 

ZLATÁ BIG BANDOVÁ ŠEDESÁTÁ

Právě 60. léta 20. století byla pro orchestr doslova zlatá. Některé jeho tehdejší písně zlidověly, například Pocta astronautovi. Píseň přitom vznikla doslova na koleni. Psal se 12. duben 1961, kdy Jurij Alexejevič Gagarin vzlétl jako první člověk do vesmíru. Orchestr zrovna natáčel v ostravském studiu a vznikl nápad první cestu člověka do kosmu zhudebnit. Píseň složená Jaromírem Hniličkou s textem od Pavla Pácla zpívaná Gustavem Bromem zněla ještě ten den éterem. Nakonec přispěla k tomu, aby soubor mohl vyrazit na velké turné po Sovětském svazu, ale i po celé Evropě a do zámoří.

Zatímco v českých domácnostech si lidé pozpěvovali o majoru Gagarinovi, odborná veřejnost oceňovala především progresivní a unikátní přístup k big bandové tvorbě. V té době pro orchestr tvořil skladby takzvaného třetího proudu skladatelský chameleon Pavel Blatný, první český student proslulé americké Berklee School v Bostonu. V první polovině 60. let se orchestr začal prezentovat také na zahraničních festivalech. Velké úspěchy sklidil například na jazzových festivalech ve Varšavě, v Manchesteru či v Antibes. Na koncertech i v nahrávkách účinkovali přední sóloví zpěváci a instrumentalisté z Československa, ale i ze zahraniční, mezi nimi například Edmond Hall, Maynard Ferguson, Bill Moody, Mark Murphy nebo Diana Ross. 

Orchestr si tak držel zvučné jméno nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že jej prestižní americký magazín Down Beat zařadil v roce 1974 mezi 10 nejlepších big bandů světa, konkrétně na 7. místo. 

54 LET KAPELNÍKEM

Diskografie orchestru v průběhu let nabobtnala na více než 570 titulů. Soubor pod Bromovým vedením absolvoval také více než 250 zahraničních turné. S rozpadem sovětského bloku a zejména NDR přišel Brom o jedno ze svých největších odbytišť. I tak orchestr absolvoval úspěšné turné po Norsku a Indii. 

Po smrti Josefa Audese, jednoho z dlouholetých členů a pilíře orchestru, Gustav Brom své závazky zrušil a orchestr téměř přestal fungovat. Nakonec se však Bromovi krátce před smrtí podařilo dát souboru čerstvý impuls. Když v roce 1994 předal dirigentskou taktovku Vladovi Valovičovi, zakončil tím svých 54 let se souborem, kterému dal nejen své jméno, ale především srdce. Byl tou dobou v rámci Evropy nejdéle působícím dirigentem u jednoho souboru. Několik měsíců poté, 25. září 1995, zemřel. Jeho nejstarší dítě – Rozhlasový big band Gustava Broma – se má však dál čile k světu. Přestože v roce 2020 oslavil 80 let, jeho hudba odmítá zestárnout.