(ni)KAM V BRNĚ

Když historie žije současností aneb šerm jako umění

Přejato z březnového časopisu KAM v Brně 2020.

Dá se dnes žít jako ve starých časech, zažívat dobrodružství plné romantiky a soubojů? Ano, je to možné. Šermířský mistr a choreograf Jaroslav Vaculík se narodil v Brně v roce 1976 a šermem se zabývá od roku 1990. Dnes působí jako šermířský lektor, choreograf a režisér. Jeho umění můžete obdivovat mimo jiné i ve vile Stiassni.

Stát se rytířem je jistě snem nejednoho kluka, jak se takové sny mění ve skutečnost?

Chce to velkou vytrvalost a neztrácet svůj cíl z hledáčku. Pokud pak budete, jak se říká, stále klepat na bránu, bude vám otevřeno. Má cesta ale nebyla tak přímá, jako kluk jsem vyzkoušel i tvrdší sporty, včetně hokeje. Nouzí o boule a modřiny jsem nikdy netrpěl.

Čím to je, že dnes mladí kluci dávají více přednost boji ve virtuálním světě, za klávesnicí nebo joystickem, než na skutečném hřišti?

Kdo ví? Doba se mění. My jsme si za našich klukovských let prostě rádi věci tak nějak rychle vyříkali a zítra už se o ničem nevědělo. Myslím, že to je u každého trochu jinak. Já jsem klukovské rvačky nevyhledával, ale pokud nebylo zbytí…

Jaroslav Vaculík vede šermířskou školu Bravos. Vila Stiassni

Teď vážně. Co vás dostalo z klukovského hřiště až na prkna, co znamenají svět?

Už od dětství jsem propadl kouzlu dobrodružných knih. Od snů ke skutečnosti to byl ještě pořádný kus cesty, můj další směr tím byl však dán. První klukovské šermovačky vystřídaly opravdové tréninky ve skupině historického šermu a od té chvíle jsem byl chycen v pasti. Jak šel čas, tak jsem se stále více zabýval šermem kordem a fleretem ve francouzském stylu, pod dohledem různých trenérů, až mnohem později jsem otevřel svou vlastní šermířskou školu. Divadlo a šerm jsou věci, které k sobě tak nějak patří, a tak už mi zbýval jen krůček na prkna, co znamenají svět.

Francouzský styl šermu?

No ono se to má tak, v historickém kontextu rozlišujeme jen několik evropských národních škol šermu, a to školu italskou, německou, španělskou a francouzskou. Po několik století vedli teoretikové šermu spor o to, která z těchto škol je nejlepší. Jisté je, že každá z nich má svá specifika, některé techniky postupně zavál čas a jejich praktikování upadlo více méně v zapomnění. Řekněme, že v cílové rovince se ocitly jen dvě z těchto škol, italská a francouzská. S tím, že ta druhá jmenovaná zvítězila nakonec o prsa. Nakonec však, myslím, vždy jde spíše o formu a zkušenosti toho kterého šermíře než o teoretický úzus.

Jaké má dnes mladý začínající šermíř nebo šermířka možnosti? Šerm je, myslím, vnímán především jako sport?

Mladý šermíř, šermířka má jistě více možností. Může se dát například na dráhu sportovního šermíře a přihlásit se do některého ze zavedených šermířských oddílů, které jsou ve větších městech, myslím, dostupné. Začít by se však mělo co nejdříve, 8 až 10 let je ideální věk. Nebo se může přihlásit do školy šermu, které se zabývají rekonstrukcemi evropského bojového umění minulosti.

Jedna z takových šermířských škol je i vaše škola Bravos?

Ano. Škola Bravos byla založena v roce 2005 v Brně. V současné době působíme v kongresovém centru bývalé brněnské vládní vily Stiassni. Trénuje se dvakrát týdně šerm kordem, fleretem a šavlí. Tréninky jsou zaměřeny na aplikace funkčních dobových šermířských technologií, vždy však s ohledem na maximální bezpečnost žáků. Jsem zastáncem filozofie, že šermovat se dá bezpečně, ale z dobového hlediska věrohodně. Na jevišti to pak platí dvojnásob.

Vydejte se po stopách hvězd 20. a 30. let a podlehněte kouzlu ztraceného času během speciálních prohlídek vily Stiassni.

Jak se pojí brněnská vila Stiassni se šermem?

Spojitost je nasnadě. Vila patřila ve třicátých letech rodině Stiassni, jež patřila k tehdejší brněnské textilní továrnické honoraci. Jediná dcera továrníka Alfreda Stiassni, Susanne, byla žákyní proslulého šermířského mistra Roberta Tvarůžka, který tehdy působil v Brně. Brala u něj lekce šermu kordem a především tehdy velmi populárním fleretem. Každý rok se ve vile koná na její počest šermířský turnaj o pohár Susanne Stiassni.

Pokud vím, šermířská škola není jedinou aktivitou, která vás s vilou Stiassni spojuje.

Vila Stiassni je krásným místem, jak pro potěchu oka, tak i ducha, stejně tak i pro nejrůznější zajímavé pracovní aktivity. Pravidelně ve vile pořádáme různá veřejná tematická divadelní představení, speciální prohlídky, koncerty i akce pro soukromé společnosti. Vila tím vlastně znovu ožívá, a stává se tak znovu místem, kde historie žije současností. Vše se tak nějak vzájemně propojuje.

Vzděláním jste uměnovědec, jak toho využijete v praxi?

Vystudoval jsem obor Divadelní a filmová věda na UP v Olomouci. Tato zkušenost pro mě byla velmi cenná, otevřela mi cestu k divadlu a naučila mě vnímat ho, řekněme, více profesně. Divadlo bylo vždy vedle šermu předmětem mého zájmu. První divadelní zkušenosti jsem sbíral jako mladý šermíř během vystoupení s šermířskou skupinou na hradech a zámcích. Později jsem začal psát své vlastní scénáře a adaptovat je pro náročné interiéry kulturních památek. Dnes máme v repertoáru téměř dvě desítky her, každé léto některé z nich odehrajeme ve stovce repríz na mnoha kulturních památkách po celé republice i v zahraničí. Nakonec se mi tak, vlastně díky divadlu, podařilo udělat ten potřebný poslední krok a proměnit své klukovské sny ve skutečnost.

Kdy a kde vás mohou diváci vidět v akci?

V létě bude mít premiéru nová divadelní adaptace Cid na motivy hry Pierra Corneille a v repríze pak uvedeme opět inscenace Muž se železnou maskou a pohádku Panna a netvor. V závěru sezony opět uvedeme klasické Tři mušketýry. S diváky se tak budeme těšit opět na viděnou na státních památkách, hradech a zámcích Bučovice, Březnice, Bítov, Rájec nad Svitavou, Náměšť nad Oslavou, Velké Losiny, Tovačov, Moravská Třebová, Fryštát a další.

Když historie žije současností aneb šerm jako umění.