Káznice přesahuje!

Káznice přesahuje –  místo naděje

Nadhled a přesahy

Tato položka vyjadřuje jakousi nadčasovou a transcendentální hodnotu, kterou prostor káznice evokuje a zosobňuje. Káznice má výrazný genius loci, který umocňuje lidskou potřebu zastavit se v životním čase, tázat se a uvědomovat si hlubší souvislosti, potřebu kontaktu „s něčím vyšším“. Přispívá k tomu samozřejmě i tragická historie, kdy tváří tvář k často nepochopitelnému lidskému utrpení vyrůstá i potřeba objevovat hlubší smysl událostí, pevný hodnotový bod. Už v dispozičním rozložení jednotlivých traktů, kdy v samotném centru, srdci objektu je umístěna kaple, se skrývá určitý duchovní rozměr. Až klášterní charakter objektu, kdy jednotlivé cely („cela“ může být vězeňská i mnišská) obklopují centrální sakrální prostor, posiluje tuto linku. Zážitek určitého přesahu, transcendence, vědomí hlubších hodnot však nemusí být nutně spojený s nějakou konkrétní náboženskou doktrínou. Může být třeba i vyjádřením tvůrčího úžasu, pokory umělce, který ví, že jeho schopnosti jsou dar. Na určité úrovni pak káznice nemá jen svoji polohu tragickou, ale i kontemplativní, duchovní a v podstatě očistnou. I tato poloha může přispět k posílení vnímání káznice nejen jako místa zatíženého tragickým kontextem, ale také jako místa naděje, smysluplné tvorby zakládající se na vědomí hlubších hodnot. Pro nový „život“ káznice je tato pozitivní poloha klíčová.