Tímhle vlakem jedu

Jízda nákladními vlaky jako nomádský životní
styl, odmítavý postoj k současné společnosti nebo vymezení se vůči rodině. Na
pozadí ubíhající krajiny dokument přináší portrét žen, které této
(ne)závislosti plně propadly.

Nákladní vlaky se vinou rozlehlou americkou
krajinou jako obrovští oceloví hadi. Stačí počkat do setmění, vtěsnat se mezi
vagony a potom schoulené ve spacáku uvítat rozbřesk a těšit se výhledy, které
nejsou omezovány okenními rámy. Cesta, na níž není cílová destinace důležitá,
pro protagonistky představuje dosažení svobody, ačkoli se tím současně pohybují
na hraně zákona. Z této perspektivy film přemítá o lidské identitě a hledání
vlastního místa v rychle se proměňujícím světě. Výslednou melancholickou atmosféru
snímku podtrhuje hudební podkres Warrena Ellise.