Spalovač mrtvol

„Víte, co mne v Československu ještě drželo? Knížky. Nedovedl jsem si představit, že tady nechám svoji knihovnu.“ (Juraj Herz v odpovědi na otázku, proč emigroval až v roce 1987).

Na filmografii Juraje Herze je od prvního pohledu patrný jeden rys – převažují precizní adaptace jakékoliv (tedy vysoké i nízké) literatury. Psychologický horor Spalovač mrtvol má však výlučnou pozici mezi všemi, danou nikoliv jen kvalitami titulu a autora (stejnojmenný román Ladislava Fukse), ale díky souběhu řady okolností – podmínky natáčení, nádech svobody těsně před normalizací, apod. Pan Kopfrkingl, vzorný zaměstnanec krematoria, je zároveň vzorným a tvárným občanem. Po prvorepublikových ideálech s tichým nadšením vstřebává ideály nacismu a nenápadně se proměňuje v člověka, jenž je nebezpečný svému nejbližšímu okolí a blízkým.