• 5. 12. 2017
    22. 12. 2017
    22. 12. 2017
    26. 12. 2017
    20. 6. 2018
    21. 6. 2018
    22. 6. 2018


  • 11:00
    18:00
    15:00
    19:00
    11:00
    11:00

  • Mahenovo divadlo
    Malinovského náměstí 1
    Brno

Kdo přijde do pekla?

Více o inscenaci

Co je nejdůležitějším místem na zámku? No přece kuchyně! A v té v Mokré Lhotě právě teď krásně voní koláče a někdo už narazil i bečku s pivem. Není divu, že se tu pomalu schází všechno zámecké služebnictvo i lidé z vesnice. Nakonec proč by nemohla být tancovačka přímo tady, stačí odsunout nějaké hrnce a místa je hned dost. Všichni se hrnou do tance, jen Káča sedí u kamen. Už zase si jí nikdo nevšímá… Vůně přilákala i pohledného mysliveckého mládence. Je to čert Marbuel, kterého poslal Lucifer pro zlého správce a kněžnu, ale když nasupená Káča je tak velké lákadlo. Co kdyby se prvně trochu pobavil a vyzval Káču k tanci?

O čerty v českých pověstech nikdy nebyla nouze. Vždy rádi nabídli pomocnou ruku tu s postavením hráze rybníka v jižních Čechách nebo vybudováním hradu. Často se lidem podařilo ďábla přelstít a na památku toho dodnes můžeme vidět různé čertovy kameny, které zůstali, když se pekelníkovi nepodařilo splnit úkol, než zakokrhá první kohout. Pak tu jsou čerti pohádkoví, ti jsou vlastně docela sympatičtí moulové, co se snaží všechny marně obehrát v mariáši a kde komu naletí. Není divu, že se ocitli i na divadelním jevišti. Do dnešních dnů se příležitostně hraje Tylův Čert na zemi (1850) o mladém čertu Salamandrovi, který rychle přijde na to, že ošálit lidi není jen tak. Důležitou roli tu hraje Káča, nehezká a zatrpklá žena, která způsobí mnoho zlého. Káča je jednou z postav i pohádky Boženy Němcové Čert a Káča, i když ta pro Káču neskončí úplně dobře, protože ji ovčák Jirka prostě hodí i s kožichem do rybníka.
V roce 1897 přihlásil mladý učitel a spisovatel Adolf Wenig do soutěže vypsané Národním divadlem libreto Čert a Káča, které získalo první cenu. Téměř šedesátiletý Dvořák se v té době opernímu žánru příliš nevěnoval. Jakobín měl premiéru v roce 1888 a mimo přepracování Dimitrije i Jakobína, byla Dvořákova pozornost obrácena k symfonické tvorbě. I v ní však bylo snadné rozeznat Dvořákův dar pro dramatická díla a recenze na vídeňské uvedení Kytice na to přímo poukázala: Antonín Dvořák chce na scénu. Jeho symfonické básně jsou dramata bez scény, hudba bez pěvců. Přidejme k ní pěvce a opera je hotova. Snad to byl právě tento ohlas, který v Dvořákovi zase jednou vzbudil touhu po opeře. Jak přišel k libretu Čerta a Káči skladatel sám prozradil v rozhovoru:

Mistře, kdy Vás napadla myšlenka komponovati Čerta a Káču?
                Tato opera má velmi originelní historii. Jednou – může to být dvě léta – potkal jsem dr. Riegra. Zastavili jsme se a dr. Rieger se mne otázal: Na čem pracujete? – Odpověděl jsem: Nu, pracuji velmi pilně. – S jasným pohledem tázal se mne dr. Rieger dále: Neměl byste chuť komponovat operu?  – Zajisté, dramatická hudba mne vání. – Dr. Rieger: ředitel Šubert má libreto od svého synovce s titulem Čert a Káča. Zajímá-li Vás to, přečtěte si je. – Šel jsem k řed. Šubertovi a byl jsem libretem při čtení nemálo zaujat. Sice dobří přátelé, jako např. V. J. Novotný, jichž jsem se tázal o radu, leccos namítali a uváděli, že text nemá vůbec žádné lyriky, a sám dr. Rieger, jenž se o mou novou operu živě zajímal, shledal, že libreto v tomto směru nevyhovuje. Já jsem je však měl za originelní, mně se líbilo jako cosi zcela nového. Viděl jsem v něm spojení lidově-charakteristického s živly pohádkovými a rád jsem se zřekl lyriky, která v tomto případě mohla míti jen podřadný význam. (…)  Antonín Dvořák z rozhovoru s Egonem Šamberkem

Dvořák část opery komponoval na zámku v Lužanech, kde se místní pověsti čerty jen hemží. Jedna je spojena přímo s Káčou, protože nedaleko vesnice je Zelená hora s mýtinou, které se dodnes říká Na tanečku. Prý tu stávala hospoda, kde se scházeli lidé z okolních vesnic. Chodila sem i dívka, takový ten zlostný typ, co marně hledá tanečníka i mládence ke vdavkám. Jmenovala se Káča a jednoho večera plna zlosti zaklela, že třeba i s čertem by se zatočila. Před půlnocí se objevil neznámý myslivecký mládenec a vyzval Káču k tanci, a když na věži lužanského zámku odbila půlnoc, celá hospoda se propadla do pekla. Dvořák v Lužanech taky chodil poslouchat do hospody místní kapelu a prý si od ní ledacos vypůjčil. Nakonec Káčina tancechtivost vlastně všechno zaviní, a tak se operou proplétá valčík, polka a i čerti tančí v pekle.
Wenigovo libreto se Dvořákovi sice líbilo, ale přece žádal některé úpravy. Na jeho přání se přidala árie kněžny, kde lituje svých hříchů a se strachem čeká, kdy pro ni přijde čert. I praktická stránka věci, byla pro divadla znalého Dvořáka důležitá a Wenig později na společnou práci vzpomínal: Když potom mistr komponoval operu, docházel jsem k němu častěji. Přával si některých změn textu, celkem nepodstatných. Někde měl text přílišný spád, jenž vadil epické šíři jeho hudebního výrazu… Dvořák rád měl předem osvětlenu každou situaci jevištní, nežli dokončil komposici příslušné scény. Když jsem jednou k němu přišel, sedl ke klavíru, našel příslušné místo textu i ve svém rukopise a povídá: „A teď mi řekněte, jak si představujete, že ten čert tu Káču ponese na zádech? Ono se vám řekne: na zádech, ale jak má potom zpívat?“ – vysvětloval jsem, že se to bude jen markýrovat v případě, že by Káča byla těžká a čert slabý. „Tak dobře,“ povídá mistr a pokročil ke dveřím. „Tak tuhle je pekelná brána, dělejte vy toho čerta a ukažte mi, jak to provedete.“ – A scénu příchodu Káčina do pekel probrali jsme hezky názorně…
             Premiéra Čerta a Káči v Národním divadle 23. listopadu 1899 měla velký úspěch. A aby ne – Dvořákovi se podařilo vytvořit vtipnou operu, která do dnes baví malé i velké diváky.

Obsah opery
Čerti byli a jsou všude, nikdy nezmizeli, jen my jsme vyrostli a ztratili jsme schopnost je vidět. Ale děti, ty je vidí…

I.
Co je nejdůležitějším místem na zámku? No přece kuchyně! A v té v Mokré Lhotě právě teď krásně voní koláče a někdo už narazil i bečku s pivem. Není divu, že se tu pomalu schází všechno zámecké slu­žebnictvo i lidé z vesnice. Nakonec proč by nemohlo být posvícení a tancovačka přímo tady, stačí odsunout nějaké hrnce a místa je hned dost. Ovčák Jirka přinesl sýry a spěchá zase zpátky do ovčína, je plno práce a správce nezná slitování. Ostatní se ho snaží přemluvit, aby zůstal, ale Jirka jen šibalsky protočí v kole děvčata a v tu chvíli se ob­jeví Káča. Všichni si ho dobírají, že právě on je Káčiným vyhlédnutým tanečníkem, ale Jirka se brání. To tak ještě, vždyť energická Káča by každého utancovala k smrti, a když otevře pusu, jak by se hráz u ryb­níka protrhla. Jirka na rozloučenou zazpívá písničku a jde domů pěkně s muzikou.

Všichni se hrnou do tance, jen Káča sedí na lavici. Už zase si jí nikdo nevšímá… Náhle se objeví pohledný myslivec a vyptává se na správce a paní kněžnu. Nikdo jej nezná a je trochu podezřelý, ale správce i kněžna se svým lidem zachází opravdu špatně, a tak padne i přání, aby je čert už vzal. To se může snadno splnit, myslivec je to­tiž čert Marbuel, kterého poslal Lucifer, aby zjistil, jestli už správce s kněžnou uzráli pro peklo. Marbuel ví, co potřeboval, ale zpátky se mu ještě nechce. Zahlédne osamocenou Káču. Co kdyby se trochu pobavil, než půjde? Vyzve Káču k tanci a pěkně to spolu roztočí. Nadšená Káča by si přála s ním tancovat do smrti. Proč ne, stačí, když s ním půjde do jeho zámku. Káča dlouho neváhá, a když máma spolu s ostatními nadzvednou spadlý kotel, Káča i Marbuel jsou pryč. Mezitím se vrací i Jirka, kterého správce vyhnal ze služby, protože viděl, jak ho vyprová­zejí muzikanti. Všichni jsou zděšeni, vždyť to byl čert, kdo odnesl Káču, ale Jirka to tak nenechá. Půjde za nimi a Káču přivede zpátky!

II.
Cesta do pekla je vlastně krátká, stačí skočit pod zámeckou kuchyni a jste tam. I zde vládne šéfkuchař – Lucifer – jen v kotlích se vaří něco jiného než svíčková. Lucifer netrpělivě očekává návrat Marbuela. Ko­nečně buší na bránu, ale žena, kterou přináší, není kněžna. Marbuelovi se šprým s Káčou příliš nevyplatil. Ta se ho drží jako klíště a nechce se za žádnou cenu pustit. Vzápětí se v pekelné kuchyni objeví i Jirka. Pohled na Káču, jak tahá Marbuela za uši, je sice k popukání, ale slíbil přece její mámě, že ji přivede zpátky. Poradí Luciferovi, ať Káču odláká na zlaté řetězy, a lest se vydaří. Vysvobozený Marbuel ale nemá vyhrá­no, musí Káču dostat z pekla a vrátit se na zem napomenout správce a odnést kněžnu. Domluví se tedy s Jirkou, že tancechtivé Káče uspo­řádá muziku a Jirka s ní vytančí z pekelné brány. Jako odměnu smí zachránit před Marbuelem správce a žádat od něj pytel zlata. To pekel­né se totiž na zemi promění v listí. Ale až přijde Marbuel pro kněžnu, nesmí Jirku ani napadnout, že by ho zastavil. Káča mezitím nutí celé peklo drhnout a uklízet, ale ráda přijme nabídku k zábavě. Pekelníci vyhrávají a Káča by si skočila, ale ne s Marbuelem, ten se ze švarné­ho myslivce proměnil v čerta a věru není o co stát. Jirka se nabídne a Káča nezaváhá, nakonec se jí vždycky líbil. Jedno kolo, druhé a už jsou venku z brány.

III.
Kněžna nevedla dobrý život a ví, že za to přijde trest, i když teď vše­ho lituje. Věštba už jí předpověděla, že ji odnese čert, a ona s hrůzou čeká na tu chvíli. Kam se podívá v prázdném zámku, kde utichla hudba a smích, vidí ve stínech čerty, jak na ni číhají. Její poslední nadějí je Jirka, který zachránil správce. Ten sice na zámek přijde, ale než se pokusí kněžnu zachránit, chce mít záruku, že se skutečně napravila a dodrží své sliby. Kněžna tedy nechá vyhlásit zrušení roboty a Jirka začne chystat vše na příchod Marbuela. Má s sebou spojence, Káču, jejíž pekelné zlato se proměnilo v listí a teď by si to s čertem ráda vyřídila. Jirka ji schová do stolu, kde s připravenou večeří kněžna čeká na čerta. Objeví se Marbuel, ale vyruší je Jirka. Marbuel ho varuje, vždyť ví, že kněžnu zachránit nesmí. Jenže Jirka je tu, aby mu řekl, že Káča na něj čeká a chce jej znovu chytit. V tu chvíli se ze stolu vynoří rozzlobená Káča a za Marbuelem zůstane jen obláček kouře. Všichni se radují, Jirka je jmenován ministrem a Káča dostane chalupu. A možná najde i někoho, kdo tam s ní bude žít – vždyť co se škádlívá…

Čerti prý nejsou, ale kdo opravdu chce, ten je vidí a může si s nimi užít docela dost legrace. I ta však musí jednou skončit, už je tu autobus a s ním konec školního výletu.

 

Více informací

Kdy se akce koná

14. 10. 2017 - 18:00
5. 12. 2017
22. 12. 2017 - 11:00
22. 12. 2017 - 18:00
26. 12. 2017 - 15:00
20. 6. 2018 - 19:00
21. 6. 2018 - 11:00
22. 6. 2018 - 11:00

Více informací a kontakt

Mahenovo divadlo
Malinovského náměstí 1
Brno

+420 542 158 120
obchodni@ndbrno.cz