Ponava, Park Lužánky

BASS DAYS – Babí léto v Ponavě

  • Akce již proběhla

  • Ponava, Park Lužánky
    Lužánecká 3, Brno

Jazzový festival tématicky zaměřený na jazzovou basu.

PROGRAM:

PÁTEK 29.9.2017

  • 19:00 Cuckoff
  • 20:00 Divergent Connections Orchestra – křest desky

SOBOTA 30.10.2017

  • 17:30 Taras Vološčuk solo
  • 19:00 Alexiandr Yasinski a Petr Tichý (Bělorusko/CZ)
  • 20:30 Cremaschi-Hanousek-Wróblewski
  • 22:00 Miroslav Vitouš, jazzová legenda – premiéra dokumentárního filmu Petra Kaňky

Akce probíhá ve spolupráci s festivalem Uprostřed a Dobrodružství na Jarošce.

Podrobnosti:
Cuckoff

„Za jejich zvukové produkce se realita stává skutečností…“ Tak se o duu Cuckoff zmiňuje německý hudební publicita Adolf Stahl. Dvě entity, ve kterých jejich tuzemský odštěp od L. Kerndla a B. Basikové vznítil plamen touhy po bohorovném pustošení tištěných spojů a tradic západní hudby. Kladou kukaččí vejce do zajetých žánrů a s každou harmonickou změnou a zaúpěním přepálených rezistorů vytlačují z útulných hnízd další pomyslné vejce na neúprosně tvrdý městský beton. Kombinace ambientní elektro zvukomalby, tepajícího rytmu a prolínání žánrově zdánlivě neslučitelných poloh – vše v reálném čase – to je Cuckoff.

Divergent Connections Orchestra

Orchestr pro řízené improvizace vznikl v roce 2014. V jeho řadách se objevují zkušení jazzmani, klasičtí virtuózové i hudební experimentátoři, všichni spojeni touhou objevovat a tvořit také mimo zavedené rámce. Hudba vzniká na základě improvizačních dovedností hráčů a netradičních dirigentských gest, jimiž umělecký vedoucí Pavel Zlámal iniciuje, řídí či jen ovlivňuje hudební tok. Technická a myšlenková výbava členů kapely umožňuje kromě nekompromisních zvukových experimentů také využívání stylových klišé v čerstvých, neokoralých souvislostech. To vše ve vzájemné spontánní interakci mezi hráči i dirigentem.
Balancování na hraně nejistoty a překvapení nechává vzpomenout jména jako např. Frank Zappa, Barry Guy, Walter Thomson, John Zorn, Butch Morris, Evan Parker, Sun Ra Arkestra a další.

Taras Vološčuk

Taras Vološčuk vyrostl mezi dvěma světy. První je svět klasické hudby se silným vztahem k ruským a ukrajinským kulturním kořenům – studoval hru na housle v Kyjevě. V průběhu této doby zároveň čím dál tím více inklinoval ke stylům jako Jazzu, Blues, Latinsko-americké hudbě, evropskému a americkému folklóru a folklóru obecně.
Jeho způsob hry a přístup ke hře na kontrabas obecně je zcela ojedinělý.

Alexiandr Yasinski a Petr Tichý (Bělorusko/CZ)

Běloruský akordeonista a skladatel Alexiandr Yasinski a kávou inspirovaný kontrabasista Petr Tichý se věnují společným improvizacím od roku 2013. Spoluvytvářeli mimo jiné také například hudbu k Obřím loutkám španělské divadelní skupiny Carros De Foc v Plzni 2015 s Ridinou Ahmedovou, se kterou Petr nedávno vydal kritiky uznávané album HLASkontraBAS. Lze tedy očekávat hudbu pohádkově hororovou.

Cremaschi-Hanousek-Wróblewski

Mimořádné spojení tří osobností, které spojuje chuť tvořit v přítomném čase

George Cremaschi- americký hudebník, žijící v Praze se kromě hry na kontrabas zabývá elektronikou, multimediálními kolaboracemi, například hodně spolupracuje s tanečníky a různými performance. Patří mezi důležité postavy české improvizační scény, je jeden ze zakladatelů Pražského Improvizačního Orchestru.

Michal Wróblewski- skladatel a saxofonista, pohybující se mezi českou a norskou scénou. Vede několik těles: E Converso, Kiap, Janoušek-Wróblewski Quartet, Swomp, Michal Wróblewski Ensemble nebo NKW. Se svými projekty vystupuje po celé Evropě i mimo ní.

Radim Hanousek- saxofonista, aktuálně se věnuje kvartetu NOCZ norského trumpetisty Didrika Ingvaldsena, vlastnímu autorskému projektu Dust in the Groove, soudobé vážné hudbě,
spolupracuje s Filharmonií Brno.

Miroslav Vitouš, jazzová legenda – premiéra dokumentárního filmu Petra Kaňky

Miroslav Vitouš
(narodil se 6. 12. 1947 – v roce 2017 mu bude 70 let)
Patří mezi nejlepší a nejoceňovanější kontrabasisty světa, prosadil se také jako výrazný skladatel. Na začátku kariéry se rozhodoval mezi osudem vrcholového sportovce (plavce) a hudebníka.
Propojil českou muzikalitu (kontrabasovou školu Františka Pošty) se světovým jazzem. Jeho píseň My One and Only Love z alba Now He sings, Now He Sobs (1968) dostala v roce 1999 Grammy Hall of Fame Award a řadí se mezi proslulé jazzové standardy.
Miroslav je introvertní umělec s životním osudem bohatým na dramatické zvraty. Od šesti let hrál na housle, na klavír a ve čtrnácti letech začal hrát na kontrabas.Vyrostl v rodině hudebníka a během studií na pražské konzervatoři založil v roce 1961 se spolužáky Junior trio (s Janem Hammerem a bratrem Alanem), které se rozpadlo po roce 1965, když Miroslav s Janem odešli do USA.
Miroslavova hudební kariéra byla v USA strmá – spolupracoval v Milesem Davisem, Herbiem Mannem, Johnem McLaughlinem, Billy Cobhamem a dalšími osobnostmi jako byl Blue Mitchell, Lee Morgan…

Úděl jazzmana není rolí pro každého – žije v obrovské konkurenci přinášející stresy, fyzické, i rasově motivované konflikty, obdiv žen, alkohol a drogy. Vším Miroslav prošel a může o životě jazzmana na světovém pódiu jedinečně svědčit.
V roce 1970 založil s Joe Zawinulem a Waynem Shorterem Weather Report, kultovní jazzovou skupinu, jež změnila styl jazzu (fusion) a inspirovala další osobnosti k osobitým syntésám klasického jazzu, funky, rocku a klasické hudby. Rozchod zakladatelů kapely s Miroslavem byl konfliktní a představoval pro něho také tajemnou ztrátu zakladatelského certifikátu (akcie).

Po rozchodu Weather Report odjel do Los Angeles a pak do San Francisca, žil určitou dobu bohémským životem, ztrácel postupně sebevědomí, ale nakonec se opět vrátil ke koncertování v klubech New Yorku a na světově proslulých hudebních festivalech.
V roce 1979 se stal ředitelem Jazzového oddělení na konzervatoři v Bostonu. To už byl plně na vlastních nohách (CD Guardians Angels 1978, Miroslav Vitouš Group 1980, Emergence 1985 a další). Domů ho opět pak přivedl projekt „hudební knihovny“, kterou realizoval se členy České filharmonie v Rudolfinu a zajistil si práva k prodeji hudebních programů specializovaných softwarů.

V roce 1987 začal plánovat návrat domů. Jak sám říká, byl to komplikovaný proces obnovy kořenů a vztahů, který vlastně trvá dodnes. Jeho poslední projekty čerpají z celoživotní tvorby a sdružuje na nich hudebníky světového renomé (nahrávky Universal Syncopation I, 2003, Universal Syncopation II, 2007, Remembering Weather Report, 2009). Ke společenským vrcholům koncertní kariéry patří vystoupení pro prezidenta USA v Bílem domě a České republiky na Hradčanech…

Více informací

Kdy se akce koná

29.–30. září 2017 - 17:00–00:00

Více informací a kontakt

Ponava, Park Lužánky
Lužánecká 3, Brno

Událost na FB