Brno Česká Jánská 6
Básníci Back – Beatu
BÁSNÍCI EVROPY
Za časů, kdy si celý blok východní Evropy uzurpoval barbarský komunistický systém jsme hledali cestičky úniku – když ne ke svobodě – alespoň k chvilkovým pocitům svobody. A tyhle chvíle, opentlené poezií, písněmi, šansony, ba
i filmovou hudbou se najít daly. Když likvidační systém běžné lidské svobody konečně vzal za své, vydal jsem se osobně za některými těmi, kteří nám v létech totality dopřívali pocity naděje a volnosti. Za Bulatem Okudžavou, Jiřím Suchým, Gilbertm Bécaudem, Donovanem, Ianem Andersone, Huguesem Aufrayem, Milanem Lasicou a mnohými dalšími. Náhoda, řekněme – šťastná náhoda tomu chtěla, že jsem s některými mohl prožít krásné příběhy, z nichž často vznikly filmy.
BACK BEAT
Kratince po Sametové revoluci do naší vlasti zavítali Rolling Stones. Krátce nato Jethro Tull, Deep Purple, Uriah Heep a pak další a další. Bylo to něco úžasného poblíž zázraku. Idoly našeho mládí, zakladatelé úžasné hudby 60.let, kteří zestárli, ale jsou tu – a hrají a cestují a přijeli k nám aspoň částečně nahradit to, co nám tak zuřivě
a nelidsky bránil poznat komunistický zlořád. Ne pocity svobody, ale svobodu, ne pocity radosti
a štěstí, ale radost a štěstí. Sice už nikdy nezažijeme koncert Beatles, ale přivoněli jsme k atmosféře jejich koncertů při vystoupení Ringo Starra, či Paula Mc Cartneyho. Ale plně jsme si vychutnali plné porce poctivého blues Johna Mayalla, Johny Windera, či rock‘ n‘ ŕollu Nazarteh, Slade, Erica Burdona, či Vanilla Fudge.
Pomohl jsem svému štěstí a natočil s nemála těch, kteří k nám vrátili bigbít dřevních časů (proto Back beat) alespoň krátké dokumenty. Je mi líto filmů, které vzniknout měly, ale nevznikly – Gilbert Bécaud, který při mé návštěvě s natáčením souhlasil, ale smrt byla rychlejší, stejně jako v případě Leonarda Cohena. Jakkoliv jsem byl domluvený na návštěvu, na níž jsme měli domluvit podrobnosti a podmínky natáčení, nepodařil se film s Charlesem Aznavourem…
Na památku mi zůstalo nejen celkem 26 dokumentárních filmů, ale i některé plakáty, které
k nim neodmyslitelně patří. Všechny lemují i dvě knihy, které jsem (pod stejnými tituly) napsal. Proč? Protože do omezených stopáží se spousta historek, pocitů, emocí a zážitků prostě nevešla. Obraz – v tomto případě plakát – udrží informaci, ale třeba i grafiku doby a tím částečně i její atmosféru. Chci se vámi podělit o všechno, co se z vystavených plakátů dá vyčíst, vypozorovat a vycítit.
Jiří Vondrák
Kdy se akce koná
Vstupné
| Zdarma |
|---|