Moje
oblíbené

Po stopách Leoše Janáčka

Město Brno jistě nemá ve své historii o významné osobnosti nouzi, avšak dvě jména mají postavení zcela zásadní. Tím prvním je Gregor J. Mendel, zakladatel genetiky, a druhým skladatel Leoš Janáček. Ačkoliv se ani jeden z těchto významných mužů v Brně nenarodil, prožili zde značnou část svého tvůrčího života.
Následující trasa zahrnuje ta nejdůležitější místa, která jsou spojena se životem a dílem skladatele Její pastorkyně, Příhod lišky Bystroušky či Sinfonietty, a jehož tvorba patří k tomu nejvýznamnějšímu, co hudba 20. století světu přinesla.
Více informací o okruhu

Prosím vyberte některý z vyznačených bodů na mapě.



AUGUSTINIÁNSKÉ OPATSTVÍ SV. TOMÁŠE NA STARÉM BRNĚ

V místní fundaci bylo malému Leoši Janáčkovi umožněno výborné hudební vzdělání spojené s vystoupeními při mších a klášterních hudebních produkcích. Později zde působil ve funkci ředitele kůru klášterní baziliky Nanebevzetí Panny Marie.
 
V roce 1865, tedy ve svých jedenácti letech, odešel Janáček z rodných Hukvald do Brna. Díky známosti jeho otce Jiřího Janáčka se skladatelem Pavlem Křížkovským byl malý Leoš přijat do fundace augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně. Tím jeho bezstarostné dětství skončilo.
 
Augustiniánský klášter na Starém Brně se stal v 19. století důležitým intelektuálním centrem Moravy, působily zde takové osobnosti jako právě skladatel Pavel Křížkovský, zakladatel genetiky Gregor J. Mendel, filozof, básník a novinář František Matouš Klácel, literární vědec Tomáš Bratránek a především osvícený opat Cyril Napp. Modráčci, jak se tehdy fundatistům ze Starého Brna říkalo, byli hudebně nadaní chlapci z chudých rodin, jimž bylo umožněno důkladné hudební vzdělání spojené se zajišťováním hudby při mších a klášterních hudebních produkcích. S tím bylo spojeno bezplatné ubytování a strava. 
 
Od roku 1871 Janáček zastupoval Pavla Křížkovského, který odešel do Olomouce, ve funkci ředitele kůru klášterní baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Na své osamělé dětství v klášteře napsal Janáček ve svých sedmdesáti letech jakousi hudební vzpomínku - Pochod modráčků z dechového sextetu Mládí.  
Augustiniánské opatství sv. Tomáše na Starém Brně
Augustiniánský konvent v Brně, zasvěcený Zvěstování Páně a apoštolu sv. Tomáši, byl založen v roce 1356. V roce 1752 byl konvent papežem Benediktem XIV. povýšen na opatství. Poté, v roce 1783 během panování habsburského císaře Josefa II., byli řeholníci přinuceni opustit svůj domov a přesídlit do bývalého cisterciáckého kláštera na Starém Brně, kde sídlí dodnes. Šestým opatem řádu byl Gregor J. Mendel, zakladatel genetiky. 
Mezi největší poklady kláštera patří nádherná knihovna z 18. století, která obsahuje 27 tisíc knih, rukopisů a tisků, a gotická bazilika Nanebevzetí Panny Marie. 
Mezi největší poklady kláštera patří nádherná knihovna z 18. století, která obsahuje 27 tisíc knih, rukopisů a tisků, a gotická bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Je tu také Panna Maria Svatotomská nazývaná také jako Madona Starobrněnská, Palladium města Brna, kterou podle legendy namaloval sv. Lukáš. Podle místní legendy patřila matce císaře Konstantina, svaté Heleně, která ji vzala s sebou do Konstantinopole; odtud putoval obraz do Benátek a do Milána, kde byl v majetku biskupa Eustorgia. Později byl pravděpodobně darován českému králi Vladislavovi císařem Jindřichem. V roce 1356 věnoval Karel IV. obraz svému bratru, markraběti Janu, který ho daroval augustiniánům.
 
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE …
 
Na tzv. rumpálovém nádvoří kláštera (Mendlovo náměstí 1, na průčelí vpravo od vchodu) je od roku 1988 umístěna pamětní deska Leoše Janáčka. Deska od J. Marka zpodobňuje symbolické varhanní píšťaly, před nimiž jsou reliéfní hlavy čtyř zpívajících chlapců a pod nimi je uveden rytý černý nápis: "Ve starobrněnském klášteře vyrůstal od roku 1865 Leoš Janáček. Pobyt jej inspiroval ke skladbě dechového sextetu „Mládí“ z roku 1924"
 

MENDLOVO NÁMĚSTÍ

Velká část Janáčkova života je spojena se Starým Brnem. Dětství strávil v tamním augustiniánském klášteře, navštěvoval zde obecnou školu i reálku, působil jako pedagog, vedl kůr v bazilice, oženil se, narodily se a zemřely mu zde obě děti. 
 
Leoš Janáček nejprve bydlel na Měšťanské (dnes Křížové) ulici, kde bydlela krátce i jeho matka. 
V roce 1882 se přestěhoval spolu s manželkou Zdenkou a maličkou dcerou Olgou do domu na Klášterním (dnes Mendlově) náměstí. 
 
Starý pavlačový dům, který stál uprostřed náměstí, byl v polovině minulého století stržen. Janáček zde prožil rodinné štěstí i zármutek. Narodil se mu zde v roce 1888 syn Vladimír, který však ve dvou letech zemřel. Zde mu také zemřela v roce 1903 v pouhých 21 letech jeho milovaná dcera Olga. 
Přes prožitá neštěstí zde zkomponoval mnoho děl, např. opery Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa a Osud. Vznikla zde kantáta Amarus, mužské sbory na Bezručovy básně či klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku. 
 

FAKULTA ARCHITEKTURY VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V BRNĚ

Budova, v níž se dnes fakulta architektury nachází, byla původně určena jako učitelský ústav pro vzdělávání učitelů. Janáček tento ústav vystudoval, následně zde vyučoval a zde také poznal svoji budoucí manželku Zdenku, dceru ředitele zdejšího učitelského ústavu.
 
Když byla v roce 1878 na Poříčí č. 5 slavnostně otevřena nová budova učitelského ústavu, mladý Janáček k této příležitosti zkomponoval a nastudoval Slavnostní sbor ku svěcení nové budovy c. k. slovanského ústavu ku vzdělávání učitelů v Brně. Janáček tento ústav vystudoval a od roku 1876 na něm bezmála třicet let vyučoval a řídil školní hudební produkce. 
Pro zdejší chlapecký sbor zkomponoval moteto Veni Sancte Spiritus. V roce 1903 si vzal zdravotní dovolenou, o rok později se nechal penzionovat. 
 
V zadní části budovy školy bydlel také ředitel učitelského ústavu Emilian Schulz s chotí Annou a půvabnou dcerou Zdenkou, kterou mladý Leoš Janáček učil hře na klavír. Jejich vzájemná náklonnost vedla v roce 1881 ke sňatku. O rok později se zde v srpnu narodilo mladým manželům první dítě, dcera Olga.  
 
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE …
 
Na budově je od roku 2008 umístěna pamětní deska Leoše Janáčka. Na žulové desce je předsazena na podstavci Janáčkova bronzová busta.
Autorem pamětní desky je Zdeněk Tomáš Makovský.
 

BESEDNÍ  DŮM

Besední dům se po svém postavení v roce 1873 zapsal do dějin města jako středisko společenského a kulturního života rozvíjející se české měšťanské společnosti. Sídlily zde české spolky, kdy v Besedě brněnské vystupoval jako sbormistr Leoš Janáček. Na spolkových koncertech však vystupoval jako sbormistr, klavírista a především i jako dirigent.
 
Novorenesanční budova podle návrhu architekta Theophila von Hansena byla vystavěna v letech 1871-73. Byla to zásadní událost pro brněnskou českou minoritu, jelikož ve středu města tak vzniklo kulturní a společenské centrum, jehož výstavbou Češi deklarovali svou zvyšující se sebedůvěru. Není divu, že se právě zde odehrávaly mnohé události spojené právě s českým emancipačním procesem. 
Sídlily zde české spolky, z nichž nejvýznamnější byla Beseda brněnská, jejímž sbormistrem byl také Leoš Janáček. Na spolkových koncertech však vystupoval nejen jako sbormistr, ale také jako klavírista a především jako dirigent velkých hudebních produkcí, které Brno dosud nepamatovalo. Na přelomu 70. a 80. let 19. století zaznělo v Besedním domě Mozartovo Requiem, Beethovenova Missa solemnis či Dvořákovo Stabat Mater. Na spolkových besedách a akademiích účinkovala také Janáčkova dcera Olga. 
 
Besední dům je také místem, které skladatele inspirovalo ke zkomponování klavírní sonáty 1. X. 1905 „Z ulice“. Během demonstrace za založení české univerzity v Brně byl při zásahu četnictva zabit mladý demonstrant, čehož byl Janáček svědkem. V sále Besedního domu se pochopitelně také odehrály premiéry mnohých skladatelových, především komorních děl, např. dechového sextetu Mládí, Říkadel či Concertina.  
 

BÍLÝ DŮM (Původně Divadlo na Veveří ulici)

Dnešní název poliklinika dostala díky své bílé fasádě. Původně ale na tomto místě stálo divadlo, první stálá profesionální divadelní scéna ve městě. Největší proslulost si tato budova získala tím, že zde poprvé v roce 1904 zazněla Janáčkova opera Její pastorkyňa.
 
První stálá česká profesionální divadelní scéna v Brně, nazvaná české Národní divadlo v Brně, byla otevřena v roce 1884 v přestavěné budově tanečního sálu budovy hostince „U Marovských“ na rohu Radwitova náměstí (též Radwitplatz, dnešní Žerotínovo náměstí) a Veveří ulice. To byla událost pro českou menšinu zcela zásadní – byla zde hrána opera, opereta i činohra českým souborem v českém jazyce, nadto s důrazem na české autory. Janáček o produkcích nového divadla pravidelně referoval a dokonce se stal opakovaně členem výboru Družstva českého Národního divadla, které bylo zřizovatelem této scény. 
 
V roce 1894 zde Janáček dirigoval premiéru své druhé opery Počátek románu, ale největší proslulost si budova získala tím, že zde poprvé zazněla Janáčkova opera Její pastorkyňa. Stalo se tak 21. ledna 1904 a úspěch byl obrovský. Na místě divadla na Veveří ulici měla být později vystavěna nová divadelní budova, která však nakonec vznikla až v šedesátých letech 20. století na Rooseveltově ulici (Janáčkovo divadlo).
 

MAHENOVO DIVADLO

Tehdejší německá scéna zvaná Městské divadlo se dostala do světových dějin divadla ze dvou důvodů. Zaprvé šlo o první divadelní budovu v Evropě, která byla opatřena elektrickým osvětlením, druhým důvodem byly světové premiéry většiny Janáčkových oper. 
 
V roce 1919 bylo divadlo předáno k užívání českému Národnímu divadlu v Brně a jistě není náhodou, že první představení, které zde Češi provedli, byla Její pastorkyňa. Nedlouho poté v roce 1921 zde byla poprvé provedena Káťa Kabanová, a roku 1924 proběhla premiéra opery Příhody lišky Bystroušky. O rok později zde poprvé zazněla skladatelova prvotina Šárka, v roce 1926 premiéra opery Věc Makropulos a dva roky po skladatelově smrti také premiéra opery Z mrtvého domu. Nastudováním svých novinek byl Janáček velmi nadšen, vždyť dirigentem byl proslulý František Neumann a o většinu režií se postaral mladý Ota Zítek. V divadle byly prováděny i Janáčkovy orchestrální skladby, v premiéře zde zazněla např. rapsodie Taras Bulba. 
Poslední rozloučení se skladatelem se uskutečnilo 15. srpna 1928 rovněž v prostorách Městského divadla.
 

CHLEBORÁDOVA VILA

V Chleborádově vile sídlila varhanická škola, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. Tato škola do jisté míry suplovala úlohu konzervatoře, která v Brně v té době chyběla.
Na zahradě vily byl postaven domeček pro ředitele školy – Leoše Janáčka, který se tam nastěhoval v roce 1910.
 
Novorenesanční dům z roku 1891 na rohu Kounicovy a Smetanovy ulice zakoupila v roce 1906 Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě, která byla zřizovatelem varhanické školy, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. Janáčkova varhanická škola neměla od svého vzniku v roce 1881 trvalé sídlo. To získala až nabytím Chleborádovy vily. Janáček byl od počátku existence školy až po její transformaci na státní konzervatoř v roce 1919 jejím ředitelem i pedagogem. 
 
Význam tohoto ústavu spočíval v tom, že na Moravě do značné míry suploval úlohu konzervatoře, která v Brně chyběla. Vyučovala se zde nejenom hra na varhany, ale i na klavír, housle, zpěv, kompozice a teoretické předměty. Z varhanické školy vyšli někteří významní skladatelé jako Osvald Chlubna, Vilém Petrželka, Václav Kaprál a Jan Kunc. 
 
Od roku 1919 v Chleborádově vile sídlila nově ustanovená konzervatoř a současně Janáčkova proslulá „Mistrovská třída“, kterou zde zřídila pražská konzervatoř. Z této třídy připomeňme alespoň vynikajícího skladatele Pavla Haase. 
 
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE…
 
Na přilehlém Janáčkově náměstí stojí působivá plastika Lišky Bystroušky, personifikovaná hlavní postava Janáčkovy nejmilovanější opery. Sochu vytvořil v roce 1993 Jiří Marek.
 

PAMÁTNÍK LEOŠE JANÁČKA

Za Památník Leoše Janáčka v Brně je v obecném povědomí považován celý objekt bývalé tzv. varhanické školy společně s později dostavěným zahradním domem, v němž skladatel bydlel od roku 1910 až do konce života a v němž dožila i Janáčkova choť Zdenka, která zemřela v roce 1936.
 
Když byla v roce 1908 zahájena výuka na varhanické škole v budově Chleborádovy vily, měl to její ředitel Leoš Janáček z bydliště na Starém Brně dosti daleko. Proto bylo rozhodnuto, že Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě vystaví na zahradě Chleborádovy vily na místě dřevěné konírny domeček pro ředitele školy. Dům byl postaven podle návrhu stavitele Aloise Horáka, kam se skladatel se svou chotí a služebnou nastěhoval v květnu 1910. 
 
Janáčkovi tehdy bylo 56 let a v novém bytě, na svou dobu celkem komfortním, zkomponoval všechna svá vrcholná díla, opery Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, dále rapsodii pro orchestr Taras Bulba, orchestrální skladbu Sinfonietta či kantátu Glagolská mše. 
 
Janáček zde, jak píše Max Brod „na klidném předměstí Brna“, strávil posledních 18 let života, které však byly až neuvěřitelně dynamické.
 
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE…
 
V Památníku lze vedle výstav vidět i zachovanou původní pracovnu Leoše Janáčka, včetně jeho klavíru značky Ehrbar, který dostal jako svatební dar a u kterého zkomponoval snad všechna svá díla.
 

HROB LEOŠE JANÁČKA NA ÚSTŘEDNÍM HŘBITOVĚ

Tělo Leoše Janáčka spočívá na čestném pohřebišti největšího a nejvýznamnějšího brněnského hřbitova, kde lze spatřit i vysoce ceněné funkcionalistické architektonické stavby, jako je obřadní síň a krematorium.
 
17. srpna 1928 byly dodatečně uloženy ostatky na čestném pohřebišti na Ústředním hřbitově; hrob označen náhrobkem, který je dílem E. Miléna a v němž je vytesán úryvek z Janáčkova sboru Potulný šílenec: se silou uhaslou a tělem svěšeným
 

TIP NA VÝLET       

 BÍLOVICE NAD SVITAVOU

Bílovice nad Svitavou leží v údolí řeky Svitavy pár kilometrů od Brna v oblasti nazývané Moravským Švýcarskem. Na okraji Bílovic stojí myslivna Lišky Bystroušky, nedaleko od ní se nachází Studánka Leoše Janáčka a Liduščin památník.
 V současnosti, ale i již za první republiky byla tato oblast oblíbeným výletním místem Brňanů, kteří chodívali pěšky od konečné stanice tramvaje z Obřan podél řeky Svitavy do Bílovic, případně i dále. Není divu, že zejména v období před druhou světovou válkou byly Bílovice oblíbeným letním sídlem a výletním místem řady českých umělců. 
Bílovice jsou známé také díky řadě umělců, kteří zde, nebo v blízkém okolí žili a působili v 19. a 20. století. Často sem jezdíval a později zde i řadu let žil novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, autor půvabných příběhů o lišce Bystroušce. Bílovice dobře znal i Leoš Janáček – ostatně Těsnohlídkovy Příhody lišky Bystroušky se staly libretem stejnojmenné Janáčkovy opery. 
 
Městečko je obklopeno malebnými lesy, ve kterých stojí chatové osady. Podél řeky Svitavy vede z Brna přes Bílovice dále do Adamova a Blanska pohodlná a hojně využívaná cyklostezka.
Na okraji Bílovic stojí myslivna Lišky Bystroušky, nedaleko od ní se nachází Studánka Leoše Janáčka a Liduščin památník.
 
Myslivna Lišky Bystroušky 
V těsné blízkosti Bílovic stojí více než stoletá budova myslivny. Jedná se o dějiště knihy Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška, podle které složil Janáček operu Příhody lišky Bystroušky. Myslivna byla postavena v roce 1907 a až do dnešních dnů slouží polesí Bílovice nad Svitavou.  
 
Studánka Leoše Janáčka
Nachází se jen 100 metrů od myslivny Lišky Bystroušky. Kvalitní voda vyvěrá u kamenného pomníčku z roku 1978, na kterém je nápis známého hudebního skladatele - Jak je les divukrásný. Jedná se o úryvek z monologu revírníka z opery Liška Bystrouška. Bronzové desky jsou dílem brněnského výtvarníka Josefa Kaduly. 
 
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE …
 
V příběhu Lišky Bystroušky vystupuje hajný Bartoš. Ten jednoho dne v lese usnul a když se probudil, uviděl lišku s liščaty. Jednu malou lištičku chytil, aby měl pro manželku výmluvu, kde se tak dlouho zdržel. Doma řekl, že na lišku musel hodně dlouho číhat a že ji chytil pro jejich vnuka Pepíka. Jednoho dne si Pepík se svým kamarádem s liškou hráli. Neustále Bystroušku zlobili, až se Bystrouška naštvala a hryzla Pepíka do lýtka. Za trest byla přivázána k boudě, kam se snažila nalákat slepice, aby je mohla chytit a sežrat. Revírník ji chtěl zastřelit, ale Bystrouška překousala provaz a utekla do lesa… 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ve zvoleném programu již tento objekt je. Zvolte jiný.
Nastala chyba. Zkuste zvolit znovu objekt pro přidání.
Pro přidání do programu je nutné se přihlásit.
Přihlásit nebo zaregistrovat se zde

Může vás zajímat