Moje
oblíbené

Návrší Žuráň

Jde také o významné archeologické naleziště doby stěhování národů. Vrchol Žuráně není přírodním jevem, nýbrž uměle navršenou mohylou z hlíny a kamení, jejíž zachovaná část a archeologické stopy jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.

Připadá vám název Žurán neobvyklý? Ti z vás, kteří tipují, že má svůj původ v němčině, mají pravdu. Slovo Schurain totiž znamená „návrší na pomezí.“ Francouzi mu říkají Návrší císařovo nebo i Napoleonův stůl, protože Napoleon Bonaparte si ho zvolil za své stanoviště a řídil odtud první fázi celé bitvy u Slavkova.

Návrší, které se nachází v pravé části severního okraje bojiště, mu poskytovalo výhled na velkou část bitevního pole od Santonu nad Tvarožnou až po Pratecké výšiny obsazené spojenci, mohl odtud vidět i horní tok Zlatého potoka. Napoleon počítal, že spojenci zaútočí jako první a opustí výhodnou pozici Prateckého návrší směrem na jih do údolí Zlatého potoka. Jakmile by spojenecké armády sestoupily, chtěl vzít útokem postavení na Prateckém návrší a vpadnout spojencům do týla.
Bitva tří císařů zalitá sluncem i krví

V den bitvy byl Napoleon už brzy ráno na nohou a uděloval maršálům další instrukce před bitvou. Vojáci zkřehlí zimou čekali na povely svých velitelů. Věří svému císaři a doufají, že tento den ukončí jejich dlouhou pouť a oni se budou moci konečně vrátit zpět do svých domovů. Svírají své zbraně. Ticho a napětí se dají krájet. V půl osmé zazáří východní obzor a nad hřebenem kopce za Holubicemi se z mlhy vynoří rudé slunce. Nádherná podívaná přinutí všechny zmlknout. Dokonce ani sám Napoleon nenachází slov. Výjimečnost oné chvíle způsobila, že se slavkovské slunce nakonec stalo legendou. Jeho východ a západ orámoval začátek a konec krvavé bitvy. Vítězství jedné strany, porážka druhých, smrt několika tisíců vojáků přímo na bojišti a neštěstí a útrapy prostých lidí, kteří byli nedobrovolnými účastníky. To všechno slunce tehdy přineslo ještě předtím, než večer zapadlo. Napoleonovi slunce prokázalo službu mimo jiné i tím, že rozptýlilo mlhu a osvětlilo Pratecký vrch se spojeneckými vojáky, kteří začali sestupovat směrem do údolí k Telnici a Sokolnicím. Naproti tomu jeho vlastní vojsko - Soultův 4. sbor v čele se dvěma divizemi generálů Saint-Hilaira a Vandamma - zůstalo nadále skryto pod pláštěm mlhy. V osm hodin ráno zvedl Napoleon pomalu svou pravou ruku do výšky a pak dal náhlým pohybem svým jednotkám znamení: „Ukončeme tuto válku úderem hromu!“ vykřikl. To, co následovalo, připomínalo lví skok. Tak se tomu od té doby říká.

Před bitvou Napoleon předstíral váhavost a obavu ze střetu, protože si přál, aby spojenci došli k mylnému závěru, že se jeho armáda chystá ustoupit. Chtěl spojence vylákat k útoku na své pravé křídlo, čímž by mu odstřihli ústupovou cestu na Vídeň. Francouzský císař zamýšlel, že jeho vojáci udělají zrcadlově obráceně stejný manévr, dobudou Pratecké výšiny a rozdělí tak spojenecké formace na dvě části a pak je odděleně rozdrtí. Francouzský maršál Davout, blížící se od Rajhradu, se jim měl postavit na Zlatém potoce a dostat je do sevření mezi své jednotky a Francouze útočící z Prateckých výšin do údolí. Jádro spojenecké armády se tak mělo ocitnout v kleštích, ze kterých by nebylo úniku.

Při „lvím skoku“ od Jiříkovic k Prateckému návrší dobyly divize Saint-Hilaira a Vandamma během dopoledne Pratecké návrší. Dostaly se tím do týla nepřátelských hlavních sil sestupujících do údolí Zlatého potoka a rozdělily tak spojeneckou armádu. Právě tento manévr je považován za rozhodující okamžik celého střetnutí, na jehož závěru Francouzi triumfovali.
Večer před legendární bitvou

Vraťme se v čase zpět k večeru před slavným střetnutím. Ten prý Napoleon strávil kousek od Žuráně v zájezdním hostinci Pindulka, kde si poručil své oblíbené jídlo – brambory na cibulce. Název hospody pochází od jména dávného majitele, brněnského měšťana Matěje Pinduly. Dnes budovu využívá Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, takže není veřejnosti běžně přístupná.

Několik nocí před bitvou Napoleon nocoval i na dalším nedalekém místě, v bývalé zájezdní hospodě Kandia při staré olomoucké silnici. Před bitvou chtěl totiž dobře poznat terén, který si vyhlédl za příští bojiště. Zřejmě spal v chaloupce číslo 12, což měl dokazovat nápis vyrytý na stropním trámu.

V pověrách a příbězích o francouzském vládci si ale lidé rádi přidávali a vymýšleli. Napoleon strávil na Moravě v roce 1805 necelý měsíc. Zastavil se, najedl se a přespal prý na desítkách míst a v desítkách vesnic. Zjevoval se znenadání a stejně rychle zase mizel. Jen jeho domnělých noclehů bylo nakonec tolik, že by vydaly na mnoho dalších týdnů pobytu na Moravě.

Vojákům se nevyvařovalo.
O tom, kde Napoleon spal a co kde snědl, se napovídalo mnohé. Zajímá vás, co opravdu jedli a pili vojáci v poli? Jakmile armáda vytáhla ze stálých táborů na vojenské tažení, dostával voják pouze žold na zakoupení potravin. Na rozdíl od spojenců za francouzskou armádou netáhl dlouhý průvod pekáren a polních kuchyní, a proto také byl její přesun daleko rychlejší. Pouze výjimečně dostávali vojáci příděl erárních potravin, což zpravidla končilo poslední večeří ve společném táboře. Na cizím území pak vojáci potraviny získávali od místního obyvatelstva.
Zatímco ostatní armády mnohdy neorganizovaně rabovaly a plýtvaly s tím, co získaly, Napoleon měl promyšlený a dobře fungující rekviziční systém (systém zabavování zásob). Ten měli na starosti zásobovací komisaři, kteří takřka hlavou zodpovídali za kázeň vojáků a rekvírované zásoby dále přerozdělovali.
Je ale pravdou, že takto zkrátka byli Francouzi drženi jen do bitvy. Po ní už vojákům jejich velitelé dopřáli větší volnost a o dodržování kázně často nemohla být ani řeč, což odnášelo místní obyvatelstvo.

 

Památník bitvy u Slavkova na Žuráňi
Pokud chcete lépe vstřebat atmosféru oné slavné události, bude nejlepší, když vyrazíte na Žuráň sami. Jeho vrchol dnes mimo dvou javorů zdobí i žulový kvádr s plastickou mapou plánu bojiště, která vám pomůže přiblížit postup jednotek. Můžete si tam přečíst část citace ze slavné Napoleonovy proklamace po bitvě:

Vojáci! Můj národ přivítá vás s radostí
a stačí řeknete-li: byl jsem v bitvě
u Slavkova, aby se odpovědělo:
hle, hrdina.
Napoleon

Návrší Žuráň je viditelné už zdáli. Ze Šlapanic tam vede žlutá turistická trasa, po které je možné dále pokračovat i na vrch Santon.

Podobné objekty

Kde nás najdete
 
Ve zvoleném programu již tento objekt je. Zvolte jiný.
Nastala chyba. Zkuste zvolit znovu objekt pro přidání.
Pro přidání do programu je nutné se přihlásit.
Přihlásit nebo zaregistrovat se zde

Může vás zajímat